V nemocnici

"Jak ti je??" doběhl Robin k Iris, hned jak je pustili za ní na pokoj. Když přijeli na příjem, tak dívku ihned prohlédl doktor, Robin akorát zahlédl jak ji napíchli na kapačky a pak museli s Eliotem, Trisem a Nickem čekat na chodbě. "Je mi dobře, jsem jen trošku unavená." usmála se spokojeně Iris, když se její doprovod nahrnul do místnosti, "Pěkně jsi nás vyděsila Princezno!" pokáral ji táta, ale usmíval se, měl radost že jí nic není. Brzy za nimi napochodoval i lékař, "Takžeee..." rozhodil rukama, "Jak vám je slečno Foxová? Vypadáte spokojeně." zeptal se a přistoupil aby zkontroloval pacientku, "Je mi dobře, jen se mi chce spát.." zopakovala Iris znovu to samé, co před chvílí řekla příteli, "To je normální, až se prospíte tak už budete naprosto v pořádku." usmál se doktor, "A proč tedy zkolabovala?" zeptal se Eliot, "Vypadá to na dehydrataci, či úpal, dneska byla abnormální horka, máme tu víc takových případů, simíci dneska padají jako mouchy.." zažertoval, "Výsledky krve vám zavolám až během týdne, nemá smysl aby jste tu zůstávala, trvá to než to udělají, navíc takhle o víkendu..." rozhodil zase rukama, "Já chci jít už taky domů pane doktore!!" houkla siminka ležící na vedlejší posteli, "To ještě bohužel nepůjde, byla jste opakovaně sežrána kraví rostlinou, na vše výsledky musíme počkat, můžete mít v krvi nějaké toxiny.." řekl doktor, "..jak kdyby nebylo už všeobecně známo, že na dort kterým rostlina vábí, se nemá sahat.." zavrtěl hlavou nechápavě, "Když on vypadal tak dobře.." zamručela siminka, "Hej! Fešáku, no ty! Nemohl bys mi sehnat něco sladkého k snědku? Mám na něco chuť jak jsem si vzpomněla na ten dort.." zazubila se na zdravotního bratra, který jí přinesl vodu, "Nenapravitelná.." zakroutil hlavou doktor a obrátil svou pozornost zpět k Iris, "Takže, vy se můžete převléknout a odporoučet se, hodně pijte a odpočívejte a do budoucna si dávejte větší pozor na dodržování pitného režimu v horkých dnech." rozloučil se doktor a přesunul se k vedlejší pacientce. "Tohle mi nedělej, vystrašila jsi mně." naklonil se Robin k Iris a dal jí pusu na tvář, "Promiň lásko." chytla ho za ruku Iris, "Pojeďme domů.." usmála se spokojeně...

Výsledky

Ticho úterního podvečera prořízlo zvonění Irisina telefonu. Blondýnka pohlédla s povzdechem na display, nerada zvedala neznámá čísla, doufala že to není další telemarketing, "Foxová prosím?" přijala hovor zdvořile, "Dobrý den slečno Foxové, volám z Evergreenské nemocnice, přišli mi ty výsledky vaší krve." ozvalo se ze zařízení, "Jé dobrý den pane doktore, to je dobrý... já už vím čím to celé bylo." usmála se Iris, "Víte?" ozvalo se z telefonu překvapeně, "Jo, dělala jsem si test, jsem těhotná." řekla Iris, "Ach jistě, jistě, ten kolaps, mám to tady, je to tak, gratuluji.. ale přiznám se, zaujalo mně tu něco jiného..." mluvil doktor pomalu a rozvážně, "Co? Jsem nemocná nebo tak?" zamračila se blondýnka starostlivě, "Ne! Ne, jste zdravá, ale takové výsledky jsem ještě neviděl, máte v rodině někoho ze Sixamu že?" ptal se doktor opatrně, Iris zpozorněla, "Ah.. ano.. ale to už je hodně stará historie.. takže jsem v pořádku? Tak děkuji pane doktore a na shledanou.." snažila se hovor co nejrychleji utnout, nelíbilo se jí kam se tenhle rozhovor stáčel, "Počkejte! Mohla by jste se stavit v nemocnic? Rád bych ještě udělal nějaké testy.." nedal se odbít, v tu chvíli zrovna přišel domů Robin a zaslechl konec hovoru, "Ne děkuju, když jsem v pohodě tak mi to přijde zbytečné a mám dost práce. Sbohem!" rozloučila se mile Iris a ačkoliv slyšela že se z telefonu ještě ozývá hlas, hovor ukončila. "Všechno v pohodě?" zeptal se Robin, Iris si sedla k němu na gauč, "Jo, akorát jsem si neměla nechat brát tu pitomou krev.. zase se šťourají v mých sixamských genech.." povzdechla si Iris a ustaraně se zahleděla před sebe, "To bude dobrý, když tam nepůjdeš tak to někam založí a pak na to zapomenou. Co sem pustili Sixamany, tak má jejich geny už plno simíků.." uklidňoval ji Robin, Snad máš pravdu." usmála se na něj blondýnka, "Proč to tričko nevyhodíš? Vždyť je už samá díra..?" prostrčila mu prst jednou z dírek a poškrabkala ho nehtem na kůži, mladík se ošil jak ho to zalechtalo, "Hej! Má citovou hodnotu!" ohradil se Robin, "Aww ty moje cíťo.." pohlédla na něj Iris zamilovaně, Robin jen zavrtěl hlavou a naklonil se pro polibek, ale to by nesměl na gauč vedle Iris vyskočit žárlivý kocour Luxík, který si ihned začal nárokovat pozornost hlasitým mňoukáním a zatínáním drápků do paniččina stehna, "Luxíí, copak miláčku..?" otočila se Iris ke kocourkovi, Robin s našpulenou pusou, očekávaje polibek, nevěřícně otevřel oči, "No to snad ne.." odfrkl si a věnoval kocourovi pomstychtivý pohled. Ten ho ale ignoroval a jen spokojeně vrněl...

Obavy

"Co je s tebou? Co jsme se vrátili jsi zamlklá a vyhýbáš se mi..." zeptal se Robin a šťouchl do blondýnky ležící na posteli zády k němu, "Nic mi není, jsem jen unavená.." snažila se to Iris zahrát do autu, ale marně, "Ne nejsi, něco tě trápí, to už za tu dobu co jsme spolu poznám.." pozvedl jedno obočí a tázavě na blondýnku hleděl, "Tak šup, ven s tím, o co jde?" šťouchl do dívky znovu a sednul si na postel, "Je to... je to hloupé.." sedla si po chvíli přemáhání vedle něj, nic neřekl jen ji pohledem pokynul aby pokračovala, Iris si povzdechla, "Připadám si jako hrozný sobec..." pohlédla do stropu a svěsila ramena, nervózně si prsty žmoulala tričko, Robin trpělivě čekal, "Prostě jde o to že... děsí mně představa, že přijdu o svoje schopnosti.." vymáčkla ze sebe po chvíli, "Táta o ně přišel když jsem se narodila já, předtím babička taky, když se narodil on a já prostě... nechci být úplně... bezmocná.." povzdechla si, "Já vim že to zní strašně, měla bych být ráda že jsem těhotná a myslet hlavně na to malý a ne být naštvaná, že mi sebere schopnosti... nemyslím to tak! Ale štve mně to.." podepřela si bradu, "Taky nevím kam ho dáme!?" snažila se změnit rychle téma, nadáváním na něco jiného "Vůbec se sem nevejde, kam dáme dětský pokoj? Sotva se sem vejdeme my dva! Nemůže spát s náma přece, až bude větší!" to už si ji Robin přitáhl k sobě a začal ji hladit po zádech, "Shh, klid všechno zvládneme, máme čas než se to malý narodí, spoustu času..." snažil se jí uklidnit, "A co se týče těch schopností, už jsem nad tím přemýšlel a myslím že bys nemusela přijít o všechnu sílu... ale určitě nebudeš takový superman jako jsi byla do teď." dodal ironicky, "Myslíš? To by bylo skvělý.." objala jeho ruku dívka, "Snad ano, odpočiň si, na chvíli tě tu nechám samotnou, zkusím to dohledat, případně to probrat s mudrci." vyvlékl se z obětí Robin a položil ji na polštář, "Ale já nejsem unavená, jen jsem měla blbou náladu.." usmála se blondýnka, "Já vím, ale odpočívat můžeš i tak." políbil ji na čelo a šel se převléknout, než odešel. "Děkuju Robine." pohlédla na něj, než se teleportoval k portálu do Dalaranu, doufal že v tamní knihovně najde odpovědi na své otázky...

Problémy

"Copak ses úplně pomátl Ade?? Všechno mu hned vyklopit!" vrhl se na bratra Robin, hned jak se zjevil u něj na pozemku, "Uklidni se bráško! A co jsi mu chtěl říct??" bránil se Adrian zaskočeně, "No rozhodně ne pravdu!" rozhodil rukama Robin a začal bratrovi dělat přednášku, "Ty Robe.." pronesl tišeji Adrian a se znepokojeným pohledem mžoural někam za Robinovo rameno, "Nepřerušuj mně! Tohle prostě nemůžeš dělat, já jim nevěřím a ty by jsi to měl respektovat.." ignoroval ho Robin, ale Adrien se nenechal, "Robe!" řekl naléhavěji, poapadl bratra za ramena a otočil ho čelem k domu, "Oprav mně jestli se mýlím, ale na tom skle je krev.." ukázal prstem k proskleným dveřím na terase, Robin jen zalapal po dechu, "Iris..." vydechl tiše, "IRIS??!!" zakřičel vzápětí a začal se rozhlížet po pozemku, "Iris?!!" přidal se Adrian a oba vyběhli ke dveřím. "Byla na nich drobná prasklina a skvrna od krve, pár kapek bylo také na zemi, "To vypadá na silný náraz, podle výšky asi hlavou.. doufám že ta krev není její.." konstatoval Robin, "To by musela být hrozná rána aby tohle sklo prasklo.." zamračil se Adrian, "Ani ne, ty dveře nejsou moc kvalitní, měli jsme málo peněz, dělal jsem je ze starých skel co jsem našel.." přiznal Robin, "Bráško.." špitl Adrian a poukázal na zvíře bezvládně ležící na zemi kus od nich, "Roxie!" přiběhl hned k pejskovi jeho bratr, "Dýchá, asi jí jen omráčili, možná na toho útočníka vyjela, nebo prostě bránila Iris.." pohladil pejska Robin, "To bude dobrý holčičko, dělala jsi co jsi mohla.." zatnul dlaň v pěst a zavřel oči, Adrian mezitím prošel celý dům, "Nikde není, ani žádné další stopy." rozhodil rukama bezradně, "Co budeme dělat? Chceš volat policii?" zeptal se, Robin si jen posměšně odfrkl, "Jo ti by toho tak udělali..." zavrtěl hlavou, "Uděláme lokalizační kouzlo a najdeme jí, ať to byl kdo chtěl, až se mi dostane do ruky.." vytáhl z kapsy vztekle telefon, nejdřív zkusil Iris, nic, pak zkusil Eliota, "Ahoj prosim tě, neozvala se ti dneska Iris..?" zeptal se, "Ne, dneska ne, děje se něco?" znejistěl hned Eliot jak byl zvyklý, "Ne, nic jen jí nemůžu najít.. asi se šla projít.." snažil se ho neznepokojovat, "Ta krev ještě není zaschlá, nebude to dlouho co se to stalo." konstatoval fakta za ním stojící Adrian, "Krev???" ozvalo se z telefonu, Robin jen protočil očima a ohlédl se na bratra, "Vážně??!" sykl vztekl mimo telefon, "Jo je tu trochu krve Eliote, asi se s někým poprala, nechtěl jsem tě děsit, neboj se najdeme jí, udělám kouzlo a.." nedořekl větu Robin, "Beth už se vydala do Forgotten Hollow, za chvíli tam přijde i s April a ostatními, pomůžou ti." řekl Eliot, "Co-eh? Ne! Ne já tu ty pijavice nechci Eliote!" nadával Robin, "Nenechám ještě tebe, aby ses vystavoval nebezpečí na to zapomeň!" řekl nekompromisně Eliot, "Ale...!" začal Robin, jenže na druhé straně už slyšel jen "Tú-tú-tú.." Eliot to položil. Otočil se k bratrovi, vzteky zrychleně dýchal, "Lokalizační kouzlo. Hned!" zavelel, Adrian jen mlčky přikývl a následoval bratra dovnitř..

Rozzuřený

Doporučená hudba ke čtení - The Score - The Fear

https://www.youtube.com/watch?v=K5U7b_E14cE

Opuštěnou stodolu našli rychle, Robin měl skvělý orientační smysl a navíc ho poháněly silné emoce. Strach. Vztek. Gradovaly každou vteřinou a celého ho pohlcovaly. Venku už byla tma. Zaparkoval auto u silnice a běžel sprintem do stodoly, jeho bratr a upíří doprovod mu byli v patách. Ve stodole stála skupina pěti simíků, na první pohled bylo jasné, že jde o Sixamany, zrovna o něčem diskutovali, "Měli jsme to udělat jinak! Tohle bylo přes čáru.." rozčilovala se sixamanka s brýlemi, "Už zase? Prober se! Nikdy by s náma nešla!" zavrtěla hlavou šedovlasá v doktorském plášti, "Proboha už to neřešte, hlavně že ji máme.." řekla otráveně žena opřená o trám. "Nepoučitelní.." zavrtěla pobaveně hlavou April. "Máme společnost.." upozornil ostatní muž, když si všiml příchozích, "Co tady chcete? Odejděte! Tohle je soukromý pozemek!" mžourala na tmavé postavy proti světlu sixamanka v bílém plášti. "To nejsou obyčejní simíci.." špitla vyděšeně ta s brýlemi, když se zadívala na upíry. Robin od příchodu ještě neodtrhl oči od Iris, která v bezvědomí ležela na zemi, ruku položenou na těhotném bříšku, každý sval se mu vzteky třásl, dýchal rychleji a rychleji, "Lex, připrav se..." procedil přes zaťaté zuby. "Ukaž co umíš krasavče.." ušklíbla se Lexie a pohlédla škodolibě na Sixamany, "Vy ostatní se mi nepleťte do cesty.." řekl přes rameno, jeho oči se najednou zalily černí, jako v té nejtemnější noci, ze sevřené pěsti se mu začínalo kouřit, Sixamani udělali poplašeně krok zpět a zmateně se na sebe dívali. Robin jim ale nedal šanci utéct nebo se bránit, udělal prudký krok v před a máchnutím ruky odhodil všechny dozadu. Všechny krom sixamanky v lékařském plášti, která vyděšeně vyjekla, když její druhové narazily do stěny stodoly a padli bezvládně na zem. "Netušila jsem že je tak silný.." špitla užasle April neodtrhávaje oči od Robinova představení, "Taky není.." odpověděl Adrian zmateně, ten na rozdíl od April nebyl užaslý, věděl že tohle není jen tak, pohlédl na Lexie, které stála podepřená svým přítelem a snažila se udržet na nohou, "Čerpá sílu z Lexie.." špitl a hleděl na bratra s otevřenými ústy. Tohle nebylo dobré, zahrávaní si s temnou magií s sebou většinou neslo následky a čerpat energii z upíra, temné bytosti, do téhle kategorie rozhodně spadalo. "A teď si promluvíme my dva." ušklíbl se a udělal krok k sixamance, při pohledu do jeho děsivých, prázdných očí vyjekla hrůzou... 

Něco se změnilo

Seděl na posteli, ponořený do svých myšlenek, tvář skrytou za límcem bundy, koukal do země a přemýšlel nad vším co se stalo, jeho oči stále zely prázdnotou, cítil jak ho pálí neuhasitelný vztek, nervózně podupával nohou a zarýval si nehty do paže, cítil jak se něco dere z jeho nitra ven, naštěstí ho z myšlenek vytrhl tichý, ale milovaný hlas, "Ro-Robine? Co se stalo??" probudila se z bezvědomí dívka ležící za ním na posteli, "Už je po všem, nemusíš se bát. Jsi v bezpečí lásko." řekl přes rameno, aniž by se na ni podíval, nechtěl aby viděla jak teď vypadá, nechtěl ji vyděsit. "Au.." dotkla se své potlučené tváře, "Někdo... někdo tu byl.. nějaký sixaman! Chtěla jsem jít zrovna dovnitř.. když jsem zahlédla jeho odraz ve skle dveří, ale než jsem stihla něco udělat, popadl mně za hlavu a.. švihl se mnou o ty dveře.." vyprávěla tiše, vzpomínala, "Pak jsem byla v nějaké místnosti, bylo jich tam hodně, když si všimli že jsem vzhůru přiložili mi k obličeji nějaký hadr, divně smrděl, pak už nic nevím.." byla vyděšená, Robin zaťal dlaně v pěsti, snažil se zkrotit ten vztek co v něm zase začal narůstat, "Už ti nikdy neublíží." řekl tak klidně, jak jen mu to zatnuté čelisti dovolily, "Ty jsi...? Děkuju... děkuju že jsi pro mně přišel.." přitulila se k němu hned, měla na krajíčku aby se nerozbrečela, "Kdybych tě neměla nevím.. nevím co by se mnou teď bylo... nebo co by bylo s ním.." pomyslela na své dítě, "Nikdy bych nedovolil aby se vám něco stalo." řekl a chytil ji za ruce, kterými se ho pevně držela, cítil jak se uklidňuje, lépe se mu dýchalo a jeho tělo se v jejím sevření začínalo uvolňovat. Otočil se a přitáhl si jí pro polibek, "Miluju tě." řekl, "Taky tě miluju." oplatila mu Iris. Když se odtáhli a ona na něj pohlédla, prudce se otočil, ale v zrcadle na protější stěně spatřil, že jeho oči jsou už opět normální. Bylo to pryč. Úlevně si oddechl, "Je všechno v pořádku?" zeptala se zmateně, "Jo.. všechno je dobrý." pousmál se Robin při pohledu na svůj odraz. "Jsem hrozně unavená." zívla dívka, "Jo měla bys spát, já ještě.." řekl Robin a začal se zvedat, "Ne, zůstaň u mně, prosím!" chytila ho za ruku prosebně. Lehl si tedy vedle ní a Iris se schoulila do jeho náručí, kde se cítila bezpečně. Počkal až usne, pak opatrně vytáhl ruku z pod její hlavy, přikryl ji dekou a vyšel ven. "Jak je jí?" zeptal se Adrian, který na něj v doprovodu dvou upírek čekal venku, "Usnula, je unavená, ale v pořádku." odpověděl stručně, "Konečně zase vypadáš jako ty.." prohlédl si bratra starostlivě Ade, "Co tě to sakra napadlo?" vyčetl mu, ale Robin jeho otázku ignoroval, "Dostali jste z nich ještě něco?" zeptal se April, "Nic dalšího a kdyby něco věděli, řekli by to, to mi věř.." ušklíbla se, "Taky jsem se stavili v nemocnici a ovlivnili jednoho pěkného doktůrka aby vymazala ze systému všechny informace o tom Irisině vyšetření." dodala Lexie, "Super, díky za pomoc." pokýval hlavou Robin, nebylo pro něj lehké jim tohle říct, vážně neměl upíry rád. Holky se pak rozloučily a zmizely v temném oblaku. "Robe?" naléhal na bratra Adrian, "Co?" pohlédl na něj otráveně Robin, "Jsem unavenej, nechci to dneska řešit." řekl, "Unavenej.. dobře.. nebudeme řešit, že jsi teď popravil pět simíků, běž se vyspinkat." řekl sarkasticky Adrian, rozhodil rukama a odešel pryč. Robin si jen promnul spánky a sedl si na terase. Cítil se jinak. Jakoby se v něm něco změnilo... 

Jakoby nic

Ranní nevolnosti dávali Iris zabrat, někdy jí bylo špatně od chvíle co vytáhla paty z postele, jindy se objevily náhle a bez varování. Jednoho rána takhle s lítostí nechtěně pohnojila své krásné, okrasné, čerstvě zasazené květiny. Na jejich pozemku probíhala rozsáhlá rekonstrukce a musela kvůli ní několik rostlin přesadit, protože původní zahrada zabírala na pozemku moc místa. Kvůli příchodu miminka byla potřeba přidat k domu další kontejner, protože by se jinak nikam nevešlo. Nebyla to zas tak drahá záležitost, jen Robin se na tom hodně nadřel, chtěl si stejně jako u domu většinu prací udělat sám, zabavilo ho to a odvedlo to jeho myšlenky jinam. Iris byla z počátku dost nervózní, jelikož dětský pokoj byl v přízemí a jejich ložnice v patře, ale Robin ji uklidnil že se schopností teleportace bude u dítěte ve vteřině, budou mít dětskou chůvičku a navíc v pokoji provedl několik ochranných kouzel, která by dle jeho slov neobešli snad ani mudrcové. To jí hodně uklidnilo a začínala se konečně od napadení trochu uklidňovat. Eliot jí přivezl houpací křeslo, které si dala na novou verandu před dětským pokojem, prý to skvěle uklidňuje mysl. Měl pravdu. konejšivé houpání mělo něco do sebe a Iris tam ráda sedávala, brzy se rozhodla, že tomu ještě nasadí korunu a pustila se do pletení. Nikdy ji to k těmhle věcem moc netáhlo, ale bavilo jí to. Upletla jeden obleček na miminko, dvoje ponožky a čepičku s ušima. Všechno se zdálo být v pořádku a jejich život se pomalu vracel do normálu, jen Adrian byl pořád podezíravý. Často je navštěvoval a bratra pozoroval. Nevěřil, že to co udělal se obejde bez následků a měl o mladšího bratra vážné obavy... 

Chlupaté překvapení

Ne dlouho po jejím odchodu z práce se ukázalo, že Iris nebyla jediná březí samička v domácnosti. Přišlo se na to, že Robinova kočka a fámula v jednom, čeká koťátka. Irisin kocourek Luxus se činil a kočku nakryl, pravděpodobně někdy ve zmatku který nastal po únosu jeho paničky. Aurora z toho byla trochu nervní a v posledních dnech březosti neustále chodila za Robinem nebo Iris, asi už cítila že její porod se blíží. Spala s nimi v posteli a neustále vyžadovala pozornost hlasitým mňoukáním a třením se. Přišlo to jednoho večera bez varování, Iris najednou zjistila, že za ní její věrný stín nechodí a Robin dělal venku nějaký nový nábytek do dětského pokoje, když se ho na kočičku zeptala, řekl o ní také už nějakou dobu neví. Našli ji potom v kuchyni, zalezlou za kuchyňskou linkou, ležela a ztěžka oddechovala, "Chudinko malá, už to budeš mít za sebou, vydrž.." uklidňovala ji Iris a hladila zvířátko po hlavě. Sedla si k ní na zem, aby nebyla tak sama a čekala. Trvalo to než kočička začala rodit, ale pak už to šlo rychle. Porodila dvě krásná koťátka, podobná oběma rodičům, byli to dva kocourci, jeden více podobný Auroře a druhý Luxíkovi. "Jsou to kočky v kouzelnické rodině, chce to správná jména.." podotkl Robin a tak je pojmenovali podle jednoho oblíbeného filmu, Sirius a Draco. Celý večer se od nich nedokázali odtrhnout, Aurora už na ně otráveně mňoukala, ale Iris s Robinem si nemohli pomoct. Byli to drobci k sežrání... 

Návštěva

"Kde zase je, do půl hodiny musíme vyrazit, určitě se bude chtít převléknout.." mručel Robin a začal pátrat po své přítelkyni, které se v pokročilé fázi těhotenství dala už jen těžko přehlédnout. Našel ji záhy na zahradě ve společnosti čaroděje, kterého z duše nenáviděl. "Takže říkáte že schopnosti mi zůstanou, ale budu se muset všechno naučit znovu?" zaslechl část rozhovoru Robin, "V podstatě ano, ty o schopnosti jako takové nepřijdeš, jen o napojení na kosmickou energii, budeš se ji muset naučit čerpat ze zdrojů tady na zemi, jako my ostatní. Ze začátku to nebude snadné, ale zvládneš to, nic ti nebrání se stát mocnou čarodějkou i bez genu který ti dává přístup k neomezené síle, jen to bude náročnější." odpověděl jí Morgyn vlídně, "A... můj táta, on by to tedy taky mohl umět?" podívala se na něj překvapeně, Morgyn se zamyslel, "Hmm pokud vím tak tvůj otec se nikdy nenaučil ty schopnosti používat, šance že by se něco takového teď naučil je bohužel mizivá". "Měla by ses jít připravit Iris, za půl hodiny jedeme, ostatní už na nás budou čekat." vpadl jim do hovoru Robin, "Bože máš pravdu, úplně jsem na to zapomněla, už jdu.. děkuju vám Morgyne, cítím se teď klidnější." poděkovala mudrci a šla se převléknout, trochu znepokojená pohledem a tónem svého partnera. "Proč jsi mi neřekl že jsi už něco zjistil?" vyjel Robin na Morgyna, "Protože moje zjištění se týkalo tvé drahé polovičky nikoliv tebe, proto jsem jej šel prodiskutovat přímo s ní, nevím proč bych měl mluvit přes prostředníka když to není nutné." odpověděl klidně a s nechápavým výrazem, "Protože nechci aby se kdokoliv z vás přibližoval k mojí rodině!" zavrčel Robin a jeho oči na chvíli zalila temnota, "Tak jsem to cítil správně, zahrávat si s temnou magií není jen tak Blakeu.." hleděl na něj zkoumavě mudrc, Robin ihned zavřel oči a soustředil se aby se uklidni, "Já vím, mám to pod kontrolou." otevřel je znovu, už byly zcela normální. "Nemáš, stačí tě naštvat a neovládneš se.." odpověděl Morgyn, "Ale to je tvůj problém. Ještě jsem chtěl jen říct, že si myslíme, že by měla Iris rodit na Dalaranu, zajistíme jí tam veškeré pohodlí i dítěti, vzhledem k tomu co se stalo, když naposled navštívila nemocnici, mi to připadá jako nejrozumnější řešení, naši léčitelé se o ně postarají.." Robin si odfrkl, "Myslíš že bych je chtěl svěřit do péče zrovna vám?" Morgyn se jen ušklíbl, "Možná by sis měl uvědomit, že my nejsme pro to dítě ani tvou ženu žádná hrozba. Za to ty ano, s tím co máš v sobě. Přemýšlej nad tím.." řekl a pak lusknutím prstu zmizel. Robin jen naštvaně kopl do kamene na zemi..  

Premiéra

Ten večer se konala premiéra zatím nejpopulárnějšího filmu, co Iris kdy natočila. Byla to veliká věc a blondýnka si to až do toho dne vůbec neuvědomovala. Teprve když jí začaly na telefon chodit zprávy od přátel, kteří jí s gratulacemi posílali fotografie billboardů a plakátů vylepených po celých městech, začalo dívce pomalu docházet, že tímhle kouskem se asi opravdu proslaví. Filmy které natočila do teď způsobily, že jí sem tam někdo na ulici poznal, ale tohle bylo něco úplně jiného. Kvůli pokročilému těhotenství nechtěla na premiéru jet, nevydržela by dlouho nikde stát a nechtěla se tam promenádovat před fotografy jako obří dýně, dohodla se ale se studiem, že si udělá vlastní premiéru s rodinou. Bylo to dost komplikované a už už se na to chtěla vykašlat, protože těch papírů co musela podepsat, aby se studio ochránilo před případným únikem spoilerů, bylo strašně moc a pokuty za to by byly větší než její honorář, ale nakonec se nechala přesvědčit Lunou a Tristanem, kteří na ní naléhali, že to chtějí strašně moc vidět. Noci byly na konci léta ještě teplé a tak se rozhodli pro promítání pod širým nebem. Kde jinde se také dívat na film, který je zaměřený na hluboký vesmír, když ne pod hvězdným nebem? "Panebože to je nádhera, zbláznili jste se?!" zalapal po dechu Iris když dorazili na místo. Staré ruiny v Glimmerbrooku byly vyzdobené desítkami světýlek, uprostřed stálo obrovské promítací plátno a kolem něj bylo rozestavěných několik piknikových židlí. "Je to tvůj velký večer." políbil ji na tvář Robin, "Tady jí máme! Naši hvězdu!" přiběhl hned Eliot a objal dceru, "Co moje vnouče?" sklonil se k bříšku, "Kope do mně.." zamručela Iris, "Pojďte honem, už to chci vidět!" přiběhl Tristan, vzal sestru za ruku a táhl ji k židlím, "Nech ji být, je nervózní, cítím to." přišla sestru pozdravit Luna, "Vám to všem tak sluší! Nemuseli jste se tak oblékat." řekla Iris a pohlédla na své obyčejné šaty, jedny z mála do kterých se ještě vešla, "Je to premiéra!" zaprotestovala Luna. "A proč... proč má Adrian na hlavě papírový pytlík?" zeptala se zmateně, "Prohrál sázku s Ruby nebo co, ale je to očarovaný pytlík, prý přes něj vidí." pokrčil rameny Tristan. A tak se usadili kolem plátna, Ruby, Adrian, Robin, Iris, Eliot, Luna, Tristan a Nick. "Bože to je divné! Jsem fakt nervní.." zaúpěla Iris, ale Tris ji napomenul, film "Star Wars: Journey to Batuu" už začínal...  

Maeve

Batuu. Planeta jako každá jiná a přesto odlišná. Centrum obchodu a útočiště pro ty nejrůznější bytosti z celého vesmíru. Přesto že je zde na první pohled klid, vládne tu krutý boj a nadvládu. První řád a v lesích skrytý odboj, se už dlouhou dobu přetlačují v prvenství na Batuu a z toho důvodu byla povolána Maeve. Žena na první pohled obyčejná, ale nelítostná, prohnaná a chytrá jako liška. - "Wau ty jsi drsná!" špitla užasle Ruby, "To sakra jo.." ozval se z papírového pytlíku Adrian. - Červené vlajky značily území prvního řádu, Maeve se k nim ihned vydala, u vchodu ukázala průkaz a stormtroopeři na stráži je bez debat vpustili dovnitř. V patách se jí valil její věrný droid s označením BB-QT (Bíbí cutie), který za branami obdivně zapískal, "Jo, mají tu tolik technologií, nechápu co jim tak trvá s odhalením odboje.." zavrtěla hlavou arogantně Maeve. - "Panebože! Ségra hraje záporáka, no tenhle film už nemůže být lepší..." zaradoval se Tristan a nadšeně hleděl na plátno. - Žena se zahalenou tváří zamířila k velitelské budově, byla snadno poznat, koncentrace rudých vlajek a strážných tu byla znatelně hustší než kdekoliv jinde. "Konečně jsi tady!" vyšel jí velitel naproti, "Dělám tu se samými amatéry!" rozčiloval se a pohlédl na skupinu důstojníku stojící uvnitř kolem stolu s holografickou projekcí planety, "Souhlasím." řekla lhostejně Maeve, "Řekni mi co víš o odboji a já se dám do práce.."...

Souboj

"Co to má být Vi Moradi?" pohlédla Maeve podrážděně na vzkaz, který jí její starý známý předal v Ogině kantýně. "Rey tě chce mít na svojí straně, požádali mně abych ti to předal.." pokrčil rameny Vi, jeden z nejhledanějších pašeráků v galaxii. "Kdo ti to dal? Ona by sem sama nešla, to by bylo příliš riskantní.." rozhlédla se zvědavě po místnosti a její pohled padl na mladíka, který rychle ucuknul pohledem, "Nech ho být Maeve, je to ještě dítě." prosil jí její společník, ale Maeve zavrtěla hlavou a sáhla po svém světelném meči, když to mladík spatřil vyběhl z kantýny, Maeve ho s použitím síly snadno zastavila hned před ní. - "Ou jeeee bude bitka!" zaradoval se Nick, Tristanův přítel, Iris na plátno koukala skrz prsty. - Mladík kvapně vytáhl svůj zelený světelný meč, ale jeho schopnosti nesahaly Maeviným ani po kotníky, snadno ho pár rychlými a akrobaticky velmi efektivními útoky odzbrojila. - "Děláš si srandu?? Jak ses tohle naučila jako??" pohlédla na sestru Luna, "Oni tě připnou na taková tenká lanka, která potom vymažou." vysvětlila Iris, "Stejně jsi hustá.." zavrtěla hlavou Lů. - "Kde je odboj?" řekla chladně Maeve, mladíkovi po tváři stékal pot a oči se upírali na fialový světelný meč mířící k jeho tváři, "Já - já- já nevím, prosím! Jsem odtud, přinesli mi ten vzkaz až domů, nevím kde jsou!" koktal, "K čertu.." zamručela Maeve a pokynula hlavou mladíkovi aby zmizel, Vi Moradi stojící ve dveřích kantýny se pousmál, "Věděl jsem že bys to neudělala."..

Přerušení filmu

"Ach!", "Bože!", "Uuuuf!", "Zlato jak jsi mohla?", "Tak tohle je síla.." komentovali děj sledující, když Maeve zabila jednoho z hlavních členů odboje a jeho zohavené, zmučené tělo padalo k zemi. "Já? To bylo ve scénáři, za to já nemůžu." smála se Iris, "Ale v kostymérně nadávali, ta umělá krev nešla z toho oblečku vůbec dolů." zavzpomínala. "Iris sakra jsi hlavní postava, neměla by jsi kopat za ty dobrý??" ptala se zděšeně Luna, "To přijde, to přijde.." odpověděla Iris a zarazila se, "..musíš vydržet.." dodala o poznání tišeji, "Miláčku je ti dobře?" pohlédl na ni Robin, když si všiml, jak sebou nervózně šije na židli, "No.. asi mi praskla voda.." řekla Iris nejistě, šmátrajíc dlaněmi pod sebou, "Nebo jsem se počůrala." pokrčila rameny, To už byli všichni kolem na nohách a o film se nikdo nezajímal. "To je plodová voda, jedeme do nemocnice." zavelel Eliot, ale dcera ho zastavila, "Ne! Do nemocnice už ne..." zavrtěla hlavou, "Zlato doma rodit nebudeš." zamračil se táta, "Ne doma ne, na Dalaranu. Jsme v Glimmerbrooku tak jako tak, je to nejblíž." svraštila čelo, ucítila bolest v podbřišku, "Já nevím Iris jestli je to dobrý nápad.." protestoval Robin, ale byl také přerušen, "Mám kontrakci, nediskutuj, jdeme k portálu!" zavelela Iris a šlo se... 

Zrození čaroděje

Doporučená hudba ke čtení - Lawless feat. Valen - Church

https://www.youtube.com/watch?v=SROppS6dUck

Přes hodinu Robi nervózně přešlapoval za dveřmi, potil se, slyšel Iris křičet bolestí, ale L.Fabová mu zakázala jít dovnitř. Ze začátku vztekle bušil na dveře, ale pak to vzdal, nemělo to smysl. Minuty utíkaly pomaleji než obvykle a každá vteřina se táhla bolestně dlouho. Když se dveře konečně otevřely, ze dveří vyšly zdravotní čarodějky oděné v bílém, které odnášely špinavé ručníky a povlečení, "Můžeš jít dovnitř." usmála se na něj vlídně jedna z nich, Robin si ji pamatoval z dětství, "Díky." dotkl se její paže a protáhl se za nimi ihned dovnitř. Iris ležela na posteli v čistém bílém oblečení, zpocené vlasy měla stažené do malého drdůlku gumičkou. Ležela klidně, oči zavřené. "J-je v pořádku?" špitl tiše Robin, "Ano, nemusíš mít strach, je jen vyčerpaná, nezapomeň že krom náročného porodu přišla ještě o své výjimečné geny, který ji pojili s obrovskou silou. Její tělo je teď oslabené víc než je běžné. Musí odpočívat, aby nabrala síly." odpověděla L.Fabová s úsměvem, "Porod proběhl téměř bez komplikací, zvládla to skvěle." sepjala ruce pyšně, vedle ní se usmíval Morgyn, Robin by přísahal, že ho nikdy neviděl se usmát jinak než v sarkastickém duchu, "Bude to výjimečný čaroděj." řekl, "Gratuluji otče." dodal, "On?" pohlédl na něj překvapeně Robin, Morgyn pokynul rukou ke kolébce vedle postele, Robin k ní spěšně přistoupil, ve strachu o Iris na malého na chvíli úplně zapomněl. "Ahooj.." špitl tiše a na tváři se mu rozjel úsměv, opatrně syna zvedl. Celý svět se najednou zmenšil na tuhle jedinou místnost a čas se zastavil. L.Fabová v tu chvíli propukla v hlasitý vzlykot a začala dojatě smrkat do kapesníčku, který jí nabídl znechucený Morgyn. Troubení do hedvábí by probudilo i šípkovou Růženku. "Robine..?" řekla tiše Iris a opakovaně zamrkala, pak se pomalu posadila na posteli, motala se jí hlava a cítila se slabá, jakoby jí někdo vysál všechnu krev z těla. "Jsem tady." položil malého do kolébky, "Ne, chci ho taky vidět.." začala se spěšně zvedat, ale zavrávorala, "Opatrně!" přiskočil k ní pohotově Robin, "Ahoj zlatíčko." podívala se Iris do kolébky, "Napadá tě jméno?" zeptal se Robin. "Napadlo mně Harry, po tvém otci. Harry Blake." podívala se na něj Iris s úsměvem, Robin jen na prázdno otevřel pusu a oči se mu zaleskly než ji pevně objal. L.Fabová spustila další Niagaru...

Náročné začátky

Prvních několik nocí bylo těžkých. Hodně těžkých. Když se Iris hrabala ospalá v půl třetí ráno z postele, měla chuť rozházet nábytek po místnosti, vzít si deku, polštář a jít spát do obýváku. Už týden se pořádně nevyspala, nevěděla co malému schází, ještě to neuměla poznat, byli spolu teprve chvilku, bála se že mu nějak ublíží, byl tak maličký a křehký, ale ten křik... ten šílený křik by se dal klidně přirovnat k banshee. "Tak co je to teď? Vždyť jsem tě kojila před hodinou..." mžourala na dítě skrz slepené oči, udržet je otevřené stálo tolik úsilí. Malý spustil ještě intenzivněji, Iris ho rychle popadla, aby nevzbudil Robina, ten měl naštěstí tvrdé spaní. Když se vzbudil, rád jí pomohl, ale většinou to byla Iris kdo při sebemenším zafňukání ihned otevřel oči. Nechápala to. Nechápala že ho to nevzbudí, kolikrát se bála že ten křik vysklí okna ložnice. "Šššššhh... šššššhhh" houpala miminko v náručí , ale malý stále nepřestával s vyřváváním. Zoufale na něj koukala ve snaze zjistit co by mu mohlo chybět, najedený byl, přebalit nepotřeboval, chovat se nechtěl.. "Harry, zlatíčko, musíš spinkat, máma je fakt unavená..." prosila ho Iris a začala se pohupovat v kolenou, po chvíli se malý začal uklidňovat, opatrně ho položila do kolébky, lehce ji rozhoupala a opatrně po špičkách odstoupila od kolébky. Bylo ticho. Sladké ticho. Alespoň na malou chvíli. Padla znovu do postele a ihned usnula..  

Vycházející hvězda

Když si konečně s malým sedli a rodiče si našli systém, byl čas vrátit se zase do práce. Harryho už zvládl pohlídat Robin a Iris na sobě mohla zase začít pracovat. Se schopnostmi to byla zatím bída, vůbec se nedokázala zaměřit na nový zdroj síly a tak se rozhodla aspoň posílit fyzicky. Pracovala na sobě každý den, cvičila, zdravě jedla a brzy se po porodu opět dostala do formy. Robin jí několikrát vynadal, že zhubla až moc, ale ona se sebou byla spokojená. Po premiéře Star Wars filmu se její kariéra vyhoupla ke hvězdám, byly jí nabízeny mnohem zajímavější role než kdy dřív, samozřejmě že mnohem vyšší honoráře a celkově o ní byl obrovský zájem. V jednom časopise byla dokonce označena za nejzajímavějšího nováčka současnosti, neustále jí psali a volali přátelé, dokonce i takoví, které už dlouho neviděla. Ozvala se jí dokonce jedna kamarádka ze Strangerville, našla ji přes simstagram, bylo to šílené, počet jejích sledujících se co den navyšoval o desetitisíce. "Panebože!! Vy jste Iris Foxová!!!" ozvalo se jí za zády jednoho dne, když se šla po natáčení projít po městě, "Prosím, mohl bych se s vámi vyfotit? To mi přítelkyně neuvěří.." hleděl na ni prosebně blonďatý mladík, "Jasně.." přikývla zaskočená Iris, "Kde se to..?" vzala do ruky jeho telefon, "Tady! Tohle zaostří, druhý fotí." ukázal horlivě mladík, "Radši se na to podívej." vrátila mu telefon s úsměvem, "Díky! Díky!!" radoval se, "Slečno Foxová? Mohla by jste se sem podívat?" ozvalo se najednou cvaknutí foťáku, kde se vzali, tu se vzali, začali se slétat paparazzi. Iris souhlasila a snažila se nastavit tak, aby působit pěkně, ale uvolněně, "Skvělé! Ještě jednu.." fotil novinář jak divý. To už se začali scházet další zvědavci a špitali si mezi sebou Irisno jméno, "Tak jo, už musím jít." usmála se na všechny a kvapně se dala na odchod. Tohle bylo nové, ale lhala by, že takový zájem nebyl příjemný. Byl. Bylo to příjemně uspokojující být poznávaná a ne jen tuctová tvář z davu...  

Hromy a blesky

Podzimní dny v Evergreenu byly chladné a často pršelo. Někdy se dokonce od hor přihnala taková bouře, že vylézt z domu bylo až život ohrožující. O to příjemnější ale bylo trávit čas v teplém domově s šálkem čaje a dívat se na tu spoušť venku z měkkého gauče. Za okny se blýskalo, ale pár se spokojeně tulil na gauči, malý Harry už spinkal a tak měli chvilku klidu jen pro sebe. "Nevěřím ti! Určitě si to náramně užíváš, že jsi konečně silnější než já..!" pošťuchovala partnera Iris, "To není pravda! Možná trochu.." chechtal se Robin, "Věděla jsem to!" pohlédla na něj vítězně Iris, "Ale stejně jsi toho vždycky uměl víc než já... a teď.. teď jsem už úplně k ničemu." řekla trochu sklesle, ale pořád se lehce usmívala, "Tohle neříkej, nikdy, nebo budeme mít domácí násilí!" řekl výhružně Robin, Iris se začala smát, "Miluju tě, vždycky mně rozesměješ.." přitulila se k němu, "Já tebe taky.." objal ji spokojeně, "Vezmi si mně." řekl najednou, Iris se na něj podívala a vyprskla smíchy, "Cože?" v tu chvíli ale začal v pokojíku plakat Harry a Iris kvapně vyskočila a šla za miminkem, cestou ještě pobaveně vrtěla hlavou. Na její vyhřáté místo ihned vyskočila fenka Roxie a intenzivně na Robina koukala, "Jo já vím, nic neříkej.. bylo to spontánní!" protočil očima a podrbal pejska za ušima. Cítil se šťastný a uvolněný, doufal že následky použití temných sil jsou už konečně pryč. Spíš to ale bylo jen zbožné přání...  

Pořádná žádost

O pár dní později přijel na návštěvu Eliot, aby navštívil svojí dceru, ale hlavně svého malého vnoučka. Mladý pár vyhnal ihned po příjezdu ven, ať mají taky chvilku pro sebe. Iris z toho ani nebyla nervózní, věděla že táta to s dětmi umí, vždyť se o ni a o Tise staral v podstatě sám už od malička, o Luně nemluvě. V lepších rukách by Harryho snad nemohla nechat. Šli se tedy projít po přístavu, venku už bylo chladněji, ale nebyla ještě úplně zima. Ten večer dokonce výjimečně nepršelo! Bylo to příjemné být chvíli zase jen sami dva. Procházeli se snad hodinu, povídali si, smáli se.. Na promenádě kolem staré elektrárny se chvíli zastavili a koukali na přístav. Robin Iris objal a zašeptal pár slov kterým nerozuměla, tázavě se na něj podívala, usmíval se a na jeho tváři se začalo objevovat mihotavé světlo, svraštila obočí, otočila se a pohlédla k nebi, "Ty jsi neskutečný.." vydechla ohromeně, přímo nad nimi se na noční obloze roztančila polární záře, "Neumím si představit jak by můj život teď vypadal kdybych tě neznala.." řekla zamyšleně s pohledem upřeným na nebeský úkaz a vrtěla hlavou, "Ani já ne.." stiskl ji pevněji, načež ji pustil a udělal krok zpět, Iris se na něj překvapeně otočila, "A proto jsem myslel vážně to, co jsem ti před pár dny navrhl a ačkoliv jsem sklidil jen výsměch,.." řekl naoko dotčeně, "..zeptám se znovu." dramaticky si odkašlal a poklekl na jedno koleno, Iris vyvalila oči a otevřela pusu, "Iris Foxová!" začal procítěně, "Lásko mého života, můj nejlepší příteli, má spřízněná duše..." Iris se usmála a rukama si zakryla ústa, "... než jsem tě poznal, stál můj život za nic, o všechno jsem přišel, na ničem mi nezáleželo, byl jsem zlomený." řekl už bez legrace, "Pak jsi přišla ty a otočila jsi můj život naruby." koukal na ni s úsměvem, pohledem plným upřímné lásky, "Udělal bych pro tebe cokoliv, stal se kýmkoliv..." Iris zamrkala a po tváři jí skápla slza "Do háje dost už!" začala si utírat oči do rukávu, Robin se zasmál a vyskočil na nohy, "Vezmeš si mně?" zeptal se, "Samozřejmě ty troubo, stačilo se zeptat jen na to, nemusel jsi mně tady takhle ždímat..." praštila ho do hrudi, "Nelíbilo se ti to?" zeptal se opět dotčeně, "Bylo to strašně krásný.." přitáhla si ho naštvaně k polibku. "Vypadám jak šmudla, mohla jsem se aspoň učesat.." nadávala, "Ale miláčku, teď hned se brát nemusíme, je jedno jak vypadáš.." dobíral si jí, Iris se rozesmála, přesto že jí po tváři ještě teklo pár slz. "Gratuluji princezno!" přiřítil se k nim po návratu domů Eliot, "Samozřejmě že už to víš.." rozhodila rukama Iris, "Musel jsem se přece zeptat na svolení. " mrkl na ni Robin, "Když jsi mně žádal na gauči tak jsi už svolení měl?" pohlédla na něj rýpavě, Robin jen tajemně pokrčil rameny, "Pojďte ke mně!" zmáčkl je nadšeně Eliot....  

Pomluvy a obavy

"Anonymní zdroj nám prozradil, že Iris Foxová, oceňovaná mladá herečka, se nedávno zasnoubila se svým dlouholetým přítelem Robinem Blakem, se kterým už má dokonce i syna. Redakce přeje šťastnému páru jen to nejlepší do společné budoucnosti! Ale ne zas moc, ať máme o čem psát! Nebojte milí čtenáři, děláme si samozřejmě legraci (nebo ne?). Zdroj nám ale také prozradil jak slavná hvězda žije..." Iris hleděla na článek na internetu s otevřenou pusou, "..na hromádce ve starých, zašlých kontejnerech..?" předčítala si nahlas, "Cože!? Kdo jim tohle sakra řekl!" zamračila se a rozhlédla se po místnosti, bylo to tam malé a nábytek nebyl zrovna luxusní a nový, ale bylo to útulné! Pak se zvedla a naštvaně zašoupla židli, "Ale, ale, ale..." přišel k ní Robin, "...co se děje?" zeptal se a políbil ji na tvář aby ji trochu utěšil, viděl že je ve podrážděná, "Nic jen... možná by jsme se měli podívat po nějakém novém domě.." pokrčila rameny, sama nevěřila tomu že to řekla na základě jednoho článku na internetu, ale ve skutečnosti ten článek jen nasypal sůl do již otevřených ran. "Co? Myslel jsem že to tu máš ráda..?" řekl překvapeně Robin, "To mám! Vybudovali jsme to tu spolu z ničeho, ale... nemáme žádnou pořádnou zahradu kde by si mohl Harry hrát a brzo bude zima, ložnici máme v patře kam musíme lézt po žebříku, dětský pokoj je v přízemí, vem si jak to bude vypadat až napadne sníh! Není tu pořádná izolace.. Navíc v Evergreenu nejsou žádné dobré školy jen ta jedna stará ve čtvrti kde kde se stále válejí odpadky..." pokračovala, "Páni, už jsi nad tím dost přemýšlela koukám." řekl klidně ale zaskočeně, "Ale asi máš pravdu.. je tu pár věcí které nejsou úplně ideální... tak si později sedneme a probereme to ještě ano?." podrbal se na hlavě, Iris si oddechla, "Díky, díky že to chápeš..." usmála se s úlevou a objala ho. Zbytek dne strávila v kuchyni, pekla dort a připravovala občerstvení, protože odpoledne měla přijít rodina. Harryho čekaly první narozeniny...  

První narozeniny

Oslava to bylo krásná, jen v kruhu těch nejmilejších, Iris z toho nechtěla dělat nic extra, Harry byl maličký a nechtěla aby byl zmatený nebo vystrašený z obrovské skupiny simíků. Bála se ale úplně zbytečně. Energetické batole nadšeně ťapkalo od jednoho k druhému a ničeho se nebál, ani psa, který byl větší než on, ani strýčků, kteří ho škádlili... ničeho, ze všeho měl legraci a smál se na celé kolo. Dokonce i když se praštil do hlavy o stůl, kdy už Iris očekávala že spustí hysterickou scénu se jen otřepal a zasmál. Bylo to zkrátka malé sluníčko! Měl husté, čokoládově hnědě vlasy po Robinovi a modrofialové oči po Iris. "Iris? Můžeš na chvilku? Chci ti něco říct.." přitáhla si kamarádku Ruby, "Co se děje?" pohlédla na ni Iris zvědavě, "Jsem těhotná, budeme mít s Adrianem taky dítě.." řekla s úsměvem od ucha k uchu, Iris začala pištět jakoby ji píchla vosa, "To je skvělý! Mám strašnou radost!" objala ji ihned, Robin na ni tázavě pohlédl, jekot upoutal jeho pozornost, "Čekáme taky přírůstek bráško." řekl Adrian s úsměvem, Robin ho hned objal a chlapsky poplácal po zádech, "Skvělý, budou skoro stejně starý." zubil se. "Jsem rád že jsi ok, po té stodole tenkrát jsem se o tebe fakt bál, ale už je to dlouho tak snad.." pohlédl na bratra Adrian starostlivě, "Jsem v pohodě." rozhodil rukama Robin a pokrčil rameny. Adrian se pousmál a pak zamířil svou pozornost k synovci, přiskočil k němu a popadl ho, "Kdo je ten nejlepší strejda na světě?" šimral hihňající se batole na bříšku, "Já, ale jsem ochoten se domluvit na remíze." řekl s přimhouřenýma očima Tristan, "To beru." přijal Adrian a Harryho nožičkou do Trise kopl, "Hej!" vyvalil oči Tristan a pohlédl na batole, Harry se začal smát ještě víc. "Můžete se přetahovat jak chcete, stejně bude mít nejradši dědu." vzal jim batole Eliot, Harry na něj chvíli v očekávání hleděl, Eliot mu pohled opětoval a pak ho začal škádlit, "Chci pusinku, dej mi pusinku!" dotíral na malého chlapečka, který smíchy už téměř plakal, když ho děda schválně lochtal svými vousy. Když odešli, malý usnul jako zabitý...  

Komorebi

Komorebi. Sluneční světlo které proniká přes listy stromů. Červené javory a zasněžené hory, jejichž vrcholky se ztrácely v oblacích. Jako vždy, jakmile si Iris něco umanula, nedokázala to pustit z hlavy a intenzivně se tomu věnovala. Nebylo tedy žádným překvapením, že se rodinka na sklonku podzimu stěhovala do nového domova. Dobré školy, dům v centru městečka, vlastní zahrada a soukromí.. nebylo co řešit. Nebyla to žádná obrovská vila, ale to pár ani nechtěl, chtěli jen dům kde budou mít dost místa oni i děti, Robin a Iris si totiž přáli do budoucna pořídit ještě druhé dítě. Když Iris na dům k prodeji narazila, ihned si ho zamilovala i městečko skryté v zalesněném údolí pod horou Mt. Komorebi, na které se dalo lyžovat a užívat si sněhových radostí po celý rok. Jiné město, jiná kultura, ale pro Iris už to bylo snadné, uměla se začlenit do nové komunity jako nic, stěhovala se už tolikrát, že v tom měla praxi a Robin si hlavně přál, aby byla Iris a jeho syn šťastní. Místní obyvatelé byli milí, přesto že Iris byla známá, nikdo je vyloženě neobtěžoval a ctili jejich soukromí, jen schránka stále přetékala korespondencí od fanoušků..  

Malý čaroděj

"Teď jsem to cítila.." usmála se blondýnka, když ucítila pod dlaněmi pohyb v kamarádčině bříšku, "Dva týdny a jde ven! Už aby.." povzdechla si Ruby a dokolébala se na gauč, "Je to hrůza, už mi nic není, jen tyhle staré tepláky z univerzity! Naštěstí nebyly moc kvalitní a vytahaly se.." zatahal za vytahanou gumu v pase svých teplákových kalhot. "Mám pocit, že je to jen chvilka co jsme byly spolu na kolejích.. a teď tu sedíme, ty těhotná, já s dítětem.." vrtěla hlavou a odfrkla si, "..hrozně to letí." pohlédla na kamarádku Iris, "Ani mi nemluv! Úplně si pamatuju jak jsem vešla do pokoje a tys tam stála.." zavzpomínala Ruby, "Jo a ty jsi mi řekla, ať nesahám na tvoje věci a budem v pohodě.." zasmála se Iris a Ruby vyprskla smíchy, "Hm to zní jako já! Hej a ty jsi pak chodila s tím Nathanielem, to byl krasavec, toho jsem ti záviděla.." zasnila se Ruby, "Měl krásně modrý oči a byla s ním fakt sranda.." přidala se Iris ke vzpomínání, "Proč jste se vlastně rozešli?" podívala se na ní Ruby tázavě, "Protože jsem se zamilovala do Robina." pokrčila rameny s úsměvem Iris, kamarádka pokývala hlavou, "To byly časy holka.. no a teď spolu budem vychovávat tyhle naše smrady." zazubila se a poplácala si kulaté bříško. V tu chvíli se v dětském pokoji rozštěkala Roxie. "Vydrž chvilku, můj smrádek asi řádí." zvedla se Iris a šla batole zkontrolovat. Harry byl poměrně samostatný, většinou si poklidně hrál v pokojíčku a nezlobil. "Harry.." hlesla překvapeně, když vešla dovnitř, celým pokojem poletovaly dětské hrací kostky a mezi nimi na zemi sedělo vysmáté batole...  

Návštěva

"To myslíš vážně? Nemohla jsi mi to alespoň říct dřív..?" mračil se Robin, "Měl jsi tu práci, nechtěla jsem tě rušit, vím že na přípravu lektvarů potřebuješ klid, ale.. chce tě vidět." odpověděla Iris, "Pořád nechápu proč tady vůbec je." odsekl Robin, "V pokoji tvého syna létaly skoro všechny hračky! Potřebuju rady jak s tím naložit, já tohle v jeho věku tedy nedělala, nevím jak.. Hele byl to jeho nápad abych rodila na Dalaranu a pomáhal mi i po porodu.. chápu že s ním máš nějaký spor z dřívějška, ale já mu prostě věřím." pokrčila rameny nekompromisně Iris. To už po schodech do sklepa sešel Morgyn. "Super.." povzdechl si nasupeně Robin, "Robe.." zkusila to ještě Iris, ale čaroděj ji přerušil, "To nic Iris, necháš nás chvilku o samotě prosím?" požádal ji Morgyn, Iris ještě na Robina významně pohlédla, ale ten koukal stranou, zvýraznila se mu čelist jak zatínal zuby vzteky. "Slyšel jsem že ses opět rozhodl věnovat magii a lektvarům jako dřív, to mně těší, máš talent, byla by škoda ho nevyužít.." rozhlížel se mág po místnosti skryté pod domem. "Jo, proto jsi tu? Potřebuješ nějaký lektvar?" usmál se na něj sarkasticky Robin, "Ach kdepak.." pousmál se Morgyn, nahoře se za Iris zavřely dveře, "Chci vědět jaký je tvůj stav." pohlédl na něj vážně, "A je to tu zase.." svěsil hlavu Robin unaveně, "NIC MI NENÍ" řekl důrazně, "cítím se pořád stejně, stejně jako posledně, když ses mně ptal..." dodal. "Jenže nejsi. Nejsi stejný. Pořád to v tobě cítím." natáhl k němu čaroděj ruku, prsty mu zazářili u Robinovi hrudi, "Jsi silný, bojuješ s tím, ale je to tam a nezmizí to, čeká to na příležitost.." pohlédl na něj upřímně, "Mám to zopakovat? Nic mi není!" řekl Robin, "Podívej Robine.. já vážně nechci být tvůj nepřítel, jsi koneckonců otcem jednoho z největších čarodějů naší doby, respektuji tě a upřímně ti říkám že tohle se zhorší, měl bys jí to říct, zaslouží si to vědět." odpověděl Morgyn, s těmi slovy opustil sklepení a nechal Robina se svými myšlenkami...  

Život celebrity

Jednou za čas přišel den, kdy bylo třeba ukázat se na galavečeru ku příležitosti premiéry nového filmu, předávání cen, nebo prostě večírku celebrit. Ukázat se na těchto akcích bylo slušností a patřilo to k roli herečky, kterou si Iris vybrala. Její sláva rostla a ona musela být občas vidět i kdyby nechtěla. "Prosím, netvař se tak umučeně.." požádala svého snoubence, když dorazili na místo premiéry, "Víš že jsem z toho nesvůj, tohle předvádění není pro mně.. prostě mi to vadí." rozhlédl se Robin, čím blíž byli, tím intenzivněji cítil vzrůstající neklid ve svém nitru, "Kvůli mně? Prosím." pohlédla na něj prosebně Iris, Robin pokrčil rameny a nasadil strojený úsměv, "Díky." usmála se sarkasticky Iris, ale byla ráda, že se nebude před fotografy tvářit nabručeně, ve víc ani nedoufala, věděla že je tohle pro něj náročné, jenže pro ni bylo také a nechtěla na to být sama. "Slečno Foxová! Tady! Tady!!" zakřičel někdo z fotografů, když došli k červenému koberci, "Jen do toho." couvl o dva kroky Robin a udělal jí prostor na pózování, už byl zvyklý že chtějí fotit hlavně ji, ne je jako pár. Vyhovovalo mu to, nestál o to. Trpělivě čekal v pozadí a pak jí nabídl rámě a dovedl ji dovnitř. Nejhorší už měl téměř za sebou. Po slavnostním promítání byl večírek, kde se všichni bavili, tančili a popíjeli. Při tanci už se Robin cítil lépe, soustředil se na kroky, na svojí krásnou snoubenku a nevšímal si okolí. Byl skvělý tanečník, v čarodějnickém světě na to kladli velký důraz a tak společně kralovali parketu. "Promiň že jsem byl tak protivný.." zašeptal při tanci a políbil ji lehce na krk, Iris mu odpověděla spokojeným úsměvem a položením hlavy na jeho rameno..

Zimní radosti

"Podívej Kulíšku, mamina už pojede!" upozornil vnoučka na svých ramenou Eliot, batole se vzrušeně zavrtělo a zakopalo nožičkama, "Opatrně!" zasmál se děda a chytil ho za ručičky pevněji. "To zvládneš, jen přenášej váhu z jedné nohy na druhou, jak jsem tě to učil.." povzbuzoval nahoře na kopci svého přítele Tristan, "Počkám na tebe dole, nepospíchej!" řekl a políbil ho na tvář, pak poskočil na prkně k okraji svahu, nasadil brýle a vrhl se s nadšeným zakřičením dolů, cestou dolů minul sestru, "Co tady ještě děláš ty šneku?" houkl na ní rýpavě, "Jeď do háje!" opětovala mu sestra a podpořila to vztyčeným prostředníčkem, Tris se smíchem pokračoval z kopce. Dole už na ně čekala Luna, která si dávala zrovna pauzu v kantýně, "Ty jsi jako trysk, nechápu kde ses to naučil.." pohlédla obdivně na svého staršího bratra, který frajersky zastavil asi metr před ní a ohodil ji sněhem. "Nevím, jde to samo! Fakt mně to baví." zubil se Tristan, na sněhu byl jako ryba ve vodě. Poslední dobou byl hodně aktivní, pomáhalo mu to držet se dál od drog, vyplavovalo to stres a uvolňovalo mysl. "Jsem dole!" zajásal Nick když k nim po chvíli dojel, opřel se o hůlky a začal se smát, "Kdyby jste viděli Iris.." chechtal se, "Co? Co se stalo??" přiskočil zvědavě Tris i Luna a oba koukali na svah, "Ona nějak špatně zahla, najela na takový hrbolek a proletěla křovím na tu dětskou sjezdovku vedle.." popisoval Nick, všichni tři se tam běželi hned podívat, "Snad jí nic není!" strachovala se trochu Lů, alezbytečně, Iris byla v pořádku. Tedy téměř, utrpěla její pýcha. Našli ji v poloze ležmo, "Sis kde máš prkno?" rozhlížel se Tristan, "Co já vim.." zamručela Iris odevzdaně...

Přípravy a sváry

"Bože já nevím co vybrat.. dáme na pozvánky růže nebo spíš lilie?" povzdechla si Iris, sedíc v obložení svatebních tiskovin a šanonů od kamarádek, které se vdávaly před ní. Robin se posměšně uchechtl "Tak to se mně vážně neptej.." řekl a začal šimrat vysmáté batole toužící po jeho pozornosti. "Ale já se tě ptám! Jak mám všechno vybírat sama? Je toho tolik!" podepřela si zoufale těžkou hlavu a odhodila časopis který měla v ruce. Zařídit svatbu nebyla žádná legrace, vybrat prsteny, udělat pozvánky, zasedací pořádek, květiny, šaty, hudba, program.. Měla z toho všeho už hlavu jako nafouknutý balón. "Miláčku, na tohle já vážně nejsem, vyber si co se ti líbí a já tam přijdu a vezmu si tě, takhle jednoduchý to je." odpověděl Robin, "Nebo zavolej Ruby jestli potřebuješ poradit, určitě ti ráda pomůže." vyskočil na nohy, hodil si Harryho na záda a dělali letadlo "Prm prrrrr!". "Ruby teď nemá čas, od porodu musí běhat kolem dětí, dvojčata dají zabrat.." povzdechla si ještě otráveněji. "Adrian by to určitě chvíli zvládl.." nedal se odbít Robin, už trochu podrážděný. "Jsi ženich! Musíš se trochu zapojit, nemůžu za tebe vybrat všechno, co oblek? A hudba na tvůj příchod k oltáři? A na co budeme tančit první tanec? A...?" rozvášnila se blondýnka, "IRIS!" zpražilo ji jako studená sprcha Robinovo naštvané a hlasité okřiknutí. V místnosti se rozhostilo nepříjemné ticho, Iris zůstala stát s otevřenou pusou a Harry začal potahovat, ale bál se vydat hlásku. Robin uhýbal pohledem, ruply mu nervy a už to nešlo vzít zpátky. "Promiň.. pak to nějak vyřešíme, jsem dnes trochu přetažený.." řekl se sklopeným pohledem, ale už klidně, jak pro něj bylo typické. "D-dobře.." zakoktala Iris, "Půjdu na vzduch." řekl a vyběhl schody aby se převlékl, "Vždyť tam prší?!" houkla za ním Iris, "Tím lepší vzduch." seběhl dolů Robin, dal jí pusu na tvář a vyběhl do deště. Běh mu pomáhal uklidnit mysl a studený déšť chladil horkou krev co se mu rozproudila v žilách..

Návštěva v Glimmerbrooku

"Konečně oba spí.." přišla po špičkách do obýváku Ruby a sedla si na gauč vedle kamarádky. "Jak to zatím zvládáš?" zeptala se Iris, "Ale jo, je to náročné, ale dá se to, docela pěkně spinkají..." pousmála se Ruby, "Neboj, ani se nenaděješ a budou pobíhat s Harrym, rostou rychle tyhle mrňata." povzbuzovala ji Iris. "Takže, kde jsme skončily.." zamyslela se Ruby, "Jo už vím, Robin je nějak bez nálady..?" snažila se navázat na předchozí debatu, ze které je vytrhl pláč miminka, Adrian v kuchyni zpozorněl, "Jo, je takový mrzutý poslední dobou, ale asi na to má právo.. není jednoduché mít dítě s takovou mocí, pořád na něj musíme dávat pozor, ještě nechápe co smí co ne, plus ti paparazzi ho hodně stresují a ta svatba zas stresuje mně a jsem protivná no.. já chápu že ho to nebaví, ale prostě na jednoho je toho moc!" rozhodila rukama, "A jak se to projevuje? Ta jeho mrzutost?" houkl na ně z kuchyně Adrian, "Spíš vždycky tak najednou vyletí, ztratí kontrolu, ale hned si to uvědomí a je to zas dobrý.." odpověděla mu Iris, "Určitě je toho na něj jen moc, každý máme občas období, kdy jsme na facku.." uklidňovala ji Ruby. Adrian se opřel o linku a otočil se, nechtěl aby některá z děvčat viděla jeho ustaraný obličej, ale nedokázal se ho zbavit, vzpomínal na ten večer ve staré stodole a po těle mu přejížděl nepříjemný pocit, co když.. "Ade? Slyšíš mně?" vytrhla ho ze zamyšlení Ruby, "He?" otočil se Adrian, "Můžu jet s Iris na vybírání svatebních šatů? Zvládneš to tu sám s nima pár hodin?" zeptala se s dlaněmi semknutými v modlitbě a velmi prosebným výrazem ve tváři Ruby, "Jasně." pokrčil rameny Adrian, "Neboj, my to spolu zvládnem." mrkl na ni. Ruby nadšeně ale naprosto v tichosti vyskočila a běžela ho obejmout, "Jsi nejlepší!", "Já vím, já vím..." povzdechl si Adrian. Iris se při pohledu na ně musela usmát.. 

Hlídačka

"Už jsem dlouho neviděl Nicka, je všechno v pohodě mezi váma?" zeptal se Eliot Trise, zatímco mezi sebou houpali Harryho, kterého ten den hlídali. "Ale jo.." řekl Tris a na chvilku se odmlčel, Eliot trpělivě čekal a přemýšlel nad tím, jestli ho jeho malý chlapec o tolik přerostl, nebo zda se už zmenšuje, ".. když jsme spolu začínali byl jsem jiný víš.. ale posunul jsem se, jsem sebevědomější, baví mně jiné věci, už se nestydím za to kdo jsem.." pokrčil rameny spokojeně, Harry se jim vysmekl a šel si sebrat pár podzimních lístků, které viděl na chodníku, "Občas se v něčem neshodneme a máme rozdílné zájmy, takže logicky mezi náma vzniká trochu propast.." pokračoval Tris otráveně, "Navíc mi vyčítá že se tahám s někým jiným, což neni pravda a mně to akorát vytáčí." kopl frustrovaně do kamínku na chodníku. Eliot věděl že jeho syn byl horkokrevný už od maličky, vždycky špatně zvládal vztek, takže si dokázal ty hádky představit, "A proč si to myslí?" zeptal se Eliot, "Ále.. víš jak teď chodíme s Robim docela často do fitka?" zeptal se Tristan, "Jo, Iris říkala, že spolu teď docela trávíte čas." přikývl Eliot, "No, tak jsme tam potkali jednoho fajn kluka, dost si rozumíme, ale nic s nim nemám.. snad mám právo se bavit s kým chci ne?" zamračil se Tris a podíval se jinam. "Zdá se že muži z fitcenter jsou asi nejčastější rozvraceči vztahů.." odfrkl si s hořkým úsměvem Eliot, "Osobní zkušenost?" pohlédl na něj zvědavě Tristan, "Dá se říct. Ale to jsem byl ještě malej kluk, moji rodiče.." začal vyprávět Eliot, když jeho pohled padl na jeho vnuka, "Harry!" vykřikl zděšeně. Batole se rozhodlo že si trošku zakouzlí a kolem něj se vzduchem točilo několik barevných lístečků. Tristan s tátou se začali poplašeně rozhlížet, ale kolem naštěstí nikdo nebyl a těch pár simíků co ano, se dívalo zrovna jiným směrem. Tristan kloučka ihned popadl, "Hele ty zlobile! Co jsme ti říkali o tom kouzlení venku??" pokáral ho, Harry si zakryl oči rukama aby ho strejda nevidět.. 

Výběr šatů

"Měla by zkusit tamty krajkové, ty jsou super..", "Mpf.. to teda támhlety s tou tylovou sukní jsou daleko hezčí..", "No to teda nevím..", dohadovaly se na gauči Luna s Ruby a jejich zprvu nadšené hlasy, začala rychle zkreslovat frustrace z rozdílného vkusu. "Tak co myslíte..?" vyšla z šatny Iris v bílých svatebních šatech s dlouhým rukávem. "Jsi krásná!" vydechla Luna, "Jak stará mladá.." odfrkla Ruby, načež ji Luna zpražila otráveným pohledem, Ruby jen s nevinným výrazem pokrčila rameny. S dalším modelem to dopadlo podobně, "Tak tyhle jsou krásný.." nadchla se Ruby, "Zkus ještě tamty, tohle je děs.." zavrtěla hlavou Luna. Iris už z nich šla hlava kolem, byl to třetí salon ve kterém byly a zatím nenašla žádná šaty ve kterých by si řekla "To jsou ony!". "Zajímalo by mně jestli pánové jsou na tom lépe.." povzdechla si a šla zkoušet další, "Vybrat si oblek je jednodušší, na tebe se budou všichni koukat!" řekla Ruby, "A na tyhle rozhodně nikdo koukat nechce.." zakryla si oči když Iris vyšla v upnutých šatech bez ramínek, "Tentokrát souhlasím, tyhle fakt ne.." vrtěla hlavou Luna, Iris zavřela oči, zhluboka se nadechla a šla zkoušet další.. 

Výběr obleku

"Haahaha!", "To je skvělé!" dusili se smíchem Tris s Adrianem, když před nimi Robin zapózoval v obleku posetém třpytivými kameny, "Spokojen? Můžu si tu hrůzu zase sundat?" zeptal se Robin Trise, "Jo, díky žes to pro mě udělal..." utřel si slzy u očí, "Na tohle nikdy nezapomenu!" vyprskl znovu smíchy, Adrian vedle něj se za břicho popadal, jak ho bolelo, "Jsi přímo rozkošný." pronesl, což u Trise vyvolalo další křečovitý záchvat. Robin nad nimi jen pohoršeně zavrtěl hlavou, ale na tváři mu koutky cukaly stejně jako jim. "Já se tak těším na tu tvojí rozlučku se svobodou, to bude taková sranda..." rozdýchával se Tristan a padl na křeslo u kabinky, zatímco Robin v šatně oblékal další model, "Přijde i Eliot?" ozvalo se z šatny, "Jo říkal že dorazí." odpověděl mladík, "Tak co?" vylezl po chvíli čaroděj z šatny v tmavě modrém obleku. "Ten vypadá dobře, ale tou modrou si nejsem jistej, nechceš nějaký klasický? Šedá, černá?" zeptal se ho Adrian, "Hmm... možná jo..." pokrčil rameny a zapadl zase do šatny. Vylezl z ní v šedém saku a černých kalhotách, "Ta kravata je divná, nevím..." rovnal si vázanku, když se Trisovi rozzvonil telefon, mladík protočil očima a poodstopil od dvojice, "Ano?... Vždyť jsem ti říkal že jedeme s Robinem vybírat oblek... Včera... Nicku chováš se fakt směšně.", Adrian využil chvíli kdy byl Tris zaneprázdněn, aby se bratra zeptal na to co ho trápilo, "Ty Robe.. jsi pořád v pohodě viď?", "Jak to myslíš?" uchechtl se Robin, "No víš, Iris u nás tuhle byla, říkala že se chováš trochu napnutě a že jsi na ní i vyjel." odpověděl Adrian, "Ježiši.. hned jsem se jí omluvil, prostě mně nebaví celé týdny řešit, na jakém stole bude stát jaká kytka a kde kdo bude sedět, jestli se to hodí, nehodí, jakou barvu mají mít ubrousky a kdoví co ještě.." začal jmenovat seznam pro něj nepochopitelných věcí a rukama předváděl, jak mu z toho vybuchuje hlava, "Neříkej že tebe by to bavilo Ade?" zeptal se bratra na závěr, ten jen zavrtěl hlavou, "NE, to fakt ne, už to chápu.. bál jsem se že se objevilo tamto.. z toho večera.." řekl, "Jsem v pohodě, jen mně nebaví zařizovat svatbu, dobře?" položil mu ruku na rameno Robin, "To jsem rád. Teď ti najdem ten oblek, tohle je hrozný, sundej to.." odpověděl spokojeně Adrian a šel pátrat po něčem, co by Robinovi padlo. Ten zůstal stát u zrcadla, chvíli na sebe koukal do zrcadla, úsměv mu zmizel, ale ze zamyšlení ho brzy vytrhl Tris.. 

Jednou...

Doporučená hudba ke čtení - Fleurie - Hurts like Hell

https://www.youtube.com/watch?v=pUlX8ltm_JU

"Beth, už jsme o tom mluvili.." povzdechl si Eliot, "Jsem starý.." pohladil ji po paži, ale dívka se odvrátila, "Jakoby mi to snad vadilo." odsekla tiše, "Náš rozdíl je už prostě moc velký, já ho cítím a určitě i ty. Vážně mi strašně lichotí, že mně máš ráda a chceš tu být i přes to, ale já nechci abys tu dál marnila svůj čas.." pohlédl na ni, ale dívka stále uhýbala pohledem. Tris už nějakou dobou stál opřený v chodbě, nechtěl poslouchat, ale zároveň jim do toho nechtěl vstupovat a přerušovat debatu, která už značnou dobu tížila mysl jeho otce. "Zapomínáš, že já mám času na rozdávání.." odsekla Beth, "O to nejde a ty to víš, zamilovala ses do člověka, který dřív nebo později zemře.." popadl jí i druhou rukou, "Eliote.." přivřela oči bolestně, "Já zemřu, Beth. Na tom nic nezměníš ani ty ani já..", "Mohla jsem tě proměnit.." oponovala, "Ale já nechci, už jsme to řešili mockrát, chci zemřít a spatřit znovu svojí ženu. Ty víš že tě nikdy nebudu milovat jak si zasloužíš, protože jsem vždycky miloval jí. Jenom jí. A říkal jsem ti to od začátku.." mluvil klidně, ale s důrazem, potřeboval aby ho konečně pochopila a přestala před tím utíkat. Beth si schovala tvář do dlaní a mnula si prsty čelo aby se uklidnila, "Takže tohle je sbohem?" zeptala se zoufale, "Asi ano.." řekl tiše, "..děkuji ti za všechny ty chvíle co jsme spolu prožili, budu na ně s láskou vzpomínat a doufám že ty si je s sebou poneseš po mnoho a mnoho let a při vzpomínce na mně se jednoho dne znovu usměješ. Asi to nebude hned, ale jednou.." pohladil ji po tváři. Beth na něj smutně pohlédla, Eliot ji objal a přitiskl si ji k hrudi, "Jednou.." řekla tiše Beth, "Jednou." zopakoval Eliot, pak se mu dívka rozplynula v náručí a zůstal jen černý kouř, který záhy zmizel, stejně jako ona. "Nesnáším když tohle dělá.." rozhodil rukama Eliot, "Užil sis představení?" pohlédl na syna stojícího v chodbě, "Spíš jsem se učil od mistra.. to byla síla tati." přiznal a pozvedl obočí, "Ty se s ním chceš vážně rozejít co..?" zeptal se ho Eliot, Tristan jen pokýval hlavou, "Tak to zbytečně neprotahuj, Nick je fajn kluk, zaslouží si vědět pravdu, poplácal ho po rameni a odešel do ložnice, potřeboval být chvíli sám. "Já vím, já vím.." povzdechl si Tris a vyrazil na sraz s Robinem.. 

Adam

Tristan vztekle zabouchl dvířka skříňky, jeho cholerická povaha nezvládala nával stresu, který ho zaplavoval. Věděl že jeho vztah s Nickem už nemá budoucnost, ale věděl, že tím ublíží osobě kterou měl velmi rád, přestože ne stejně jako kdysi. "To zvládneš a Nick taky, jste ještě mladí.." uklidňoval ho Robin, "Já jen.. nezvládám tyhle situace tak dobře jako třeba táta.. měl jsi ho dneska vidět, když posílal pryč Beth, zůstal tak klidný.." zavrtěl nechápavě hlavou a před očima si promítl celou scénu znovu. "Eliot je vyšší liga než my kamaráde.." poplácal ho po zádech Robin a zazubil se, "To je fakt." uchechtl se Tristan a navlékl se do sportovní mikiny. "Myslíš že tu dneska je?" zeptal se Robin Trise, když vyšli ze šatny, "Nevím, říkal že možná, doufám že ne, dokud to nemám vyřešené, jsem z něj ještě víc nervózní.." poškrábal se ve vlasech Tris. Ale měl smůlu, když vešli do místnosti pro horolezecký trénink, ozval se hlas, který Trisem projel jako blesk hromosvodem. Chloupky na krku se mu postavily a srdce v hrudi se mu rozskákalo jako natěšený pes, "Ale, kdo to přišel." řekl mladík v místnosti, "Ahoj Adame." pozdravil ho s úsměvem Robin a šel si nastavit trenažér, už cítil že se potřebuje vybít, nechtěl čekat ani o chvilku déle a věděl, že ti dva si sami vystačí. S každým přítahem, každým vyšplhaným centimetrem se cítil lépe.. 

Staří známí

Zatímco Robin s Trisem zápasili se svými vnitřními démony, Eliot si užíval pohodlný večer. Nebo v takový večer alespoň doufal. Uvařil si čaj, uvelebil se na sedačce a chystal se zapnout televizi, dávali jeho oblíbený pořad "Veterináři z Brindleton Bay", ale nebylo mu zatím souzeno tento díl vidět. "Ahoj fešáku." ozvalo se z předsíně a Eliot leknutím na gauči nadskočil a upustil ovladač, "Fakt s tímhle musíte přestat! Jsem už v letech sakra!" zhluboka se nadechl a káravě pohlédl na bělovlasou upírku opírající se vyzývavě o zeď. "Promiň" pousmála se rošťácky, "Starý zvyk." pokrčila rameny, během vteřiny mu zmizela z dohledu a v další už seděla na gauči vedle něj s nohami položenými v jeho klíně, "Vidím že už jsi to zase ty." pohlédl na ni a zavrtěl hlavou, "Dělám co můžu." odpověděla, "Ale co děláš ty? Před chvílí se u mně zastavila Beth, zdevastovaná..." tázavě pozvedla obočí, "Zvládne to, za pár let si na mně sotva vzpomene." řekl klidně, "Ach Eliote.. na tebe se nedá zapomenout." pohlédla na něj melancholicky, "Nech toho! Ještě neumírám." plácl ji přes nohu, "Né, já vím, já vím..." zasmála se, "Jen chápu že jí to sebralo." sklopila oči, "Sama se bojím co se mnou tvoje ztráta udělá, víš co stalo když odešla Erin.." poposedla si nervózně na gauči. "Musíš se zaměřit na toho kluka, bude tě jednou potřebovat. Já potřebuju aby jsi tu pro něj byla, až tu nebudu a stejně tak tu pro tebe bude jednou on." pohlédl na ní vážně, "Harry to nebude mít v životě jednoduchý." zavrtěl hlavou. "Dobře, dám na něj pozor, to ti slubuji." odpověděla sebejistě. "Díky April.. věřím ti." usmál se na ni, pak si odkašlal a uvolnil se, "Hele, koukáš se na Veterináře z Brindleton Bay?" zeptal se a natáhl se po dálkovém ovladači, který stále ležel na zemi..  

Děti a sněhové vločky

"Iris chytni tu kouli!" hekla Ruby, když spatřila jak zmíněná koule, klouže po kouli větší, "Co?! Ježiš!" přiskočila blondýnka a tak tak zachytila budoucí hlavu sněhuláka, která málem skončila v nenávratnu čerstvého prašanu. "ÍÍÍÍÍk!" zapištěl Daniel, jedno z Rubyiných dětí, "Studí to no! Měl si vzít ty rukavičky Dany! A ty taky Bello, ale jako vždycky jsi musela napodobovat brášku, já vím.." řekla sarkasticky Ruby. Ti tři se zbožňovali, hlavně Harry a Dany, hodně rychle se z nich stala nerozlučná dvojka, děti čarodějů, bratranci, přátelé. Bella byla trošku odtažitější, kluci vymýšleli skopičiny, které si princezna jejího kalibru nemohla dovolit dělat, ale občas se nechala strhnout. "Tak hotovo!" zahlásila slavnostně Iris, když byl sněhulák hotov, ale děti vůbec nezajímal, "No to je výborný.. tak my se tu s tím ser-.." zasekla se Ruby, "..stavíme! A vy to ani neoceníte.." zavrtěla hlavou frustrovaně. Roxie celou dobu na děti pečlivě dohlížela, byla to taková chlupatá chůva, když se děti začali pošťuchovat nebo chovat nepatřičně, rozštěkala se a upozornila dospěláky, "Harry! Netahej Bell za vlasy prosím.." okřikla syna Iris. Výhoda byla že Daniel a Isabella ještě nedokázali čarovat, udržet tři takové děti pod kontrolou by bylo nemožné. Večer když přišel Robin z práce se svalila rodinka na gauč, v pozadí praskal oheň v krbu a linulo se z něj příjemné teplo, za okny padal další sníh. "Robe, co ty boty..?" zděsila se Iris, "Klid, žiješ s čarodějem.." řekl nevzrušeně Robin, boty byly skutečně dokonale čisté. "Ty jsi tu mamku teda dneska utahal chlape..." řekl Harrymu pobaveně, když Iris na jeho hrudi zvadla jako květina bez vody. Byl to dlouhý den..

Víc!

"Tak pojď, předveď mi co umíš.." pousmál se Robin, Iris se ušklíbla, svižně rozhodila ruce a v každé dlani jí zaplála energie, která se začala formovat a zářit víc a víc, Robin pokýval hlavou a rukami obkreslil synchronizovaně ve vzduchu půlkruh, což vytvořilo ochranný štít před Irisiným útokem, která na něj začala zuřivě vrhat zářící koule nergie, "Není to špatné, ale slabé, musíš přidat, nedělá mi problém to odrazit." zhodnotil její snahu Robin. Od chvíle kdy přišla o většinu své síly se ji snažil trénovat, šlo to pomalu, ale dělala pokroky. "Jsi jeden z nejlepších čarodějů lásko, tebe nikdy neporazím.." pokrčila rameny Iris, "Snaž se. Soustřeď se." poučoval ji a vyslal směrem k ní kouzlo, Iris přešla instinktivně do protiútoku a vyslala své, střetli se uprostřed, byla to otázka síly, soustředění, zkušenosti.. Iris dělala co mohla, "Snaž se Iris. Představ si že by někdo napadl Harryho. Chráníš ho.." řekl Robin, chladněji než zamýšlel, něco se v něm probouzelo, "Snažím se!" zakřičela Iris frustrovaně a dala do toho všechno, ale Robinovo kouzlo ji začínalo oslabovat, "Snaž se víc!" křikl chladně Robin a mávl druhou rukou, ze které k Iris vyšlehla temnota, která ji zasáhla tak silně, až Iris vykřikla bolestí a padla ochromená k zemi. "Aaah.." vzdychla v křeči na zemi. Pokusila se zvednout. Robin se zděšeně otočil, co to udělal? Co to proboha udělal? Tenhle pocit už znal... cítil to, co tehdy v té stodole...  

Temné lži

"Co to.. co to bylo?" opřela se o ruce Iris a opatrně se začala zvedat, pohlédla zděšeně na svého přítele, ale ten k ní stál zády, podivně se chvěl a něco si mumlal, "Robine..?" postavila se na nohy a pomalu přistoupila blíž, vyděšená co se děje, Robin na ni nijak nereagoval. "Robe..?!" řekla naléhavěji a zoufaleji, natáhla ruku a dotkla se jeho zad, trhl sebou, jakoby ho to probudilo, "Iris... není ti nic?" zeptal se sklíčeně, "Ne myslím že ne.. a tobě?" zeptala se opatrně a čekala až se k ní otočí, cítila jak se třese. "Omlouvám se ti.. strašně se omlouvám..." opakoval Robin pořád dokola, "Měl jsem být opatrnější, nečekal jsem že to.. že se tohle stane." mluvil rychle, "A co se vlastně stalo?" zeptala se, Robin si povzdechl a pomalu se k ní otočil čelem, oči měl zavřené. "Já.. nechtěl jsem tě tím zatěžovat.." řekl vážně, Iris jen v napětí čekala, "Podívej..." otevřel oči a pohlédl na ni, "A co mám vidět..?" pousmála se nechápavě Iris a prohlížela si Robina, ten jen překvapeně zamrkal, bylo to zase pryč. "Ne já, chtěl jsem říct - Podívej, věc se má tak.." rozmluvil se koktavě, ".. naučil jsem se pár silnějších bojových kouzel.. kdyby náhodou! Jenže jsme se nechal v tom boji unést a teď se cítím jako idiot. Omlouvám se lásko, jsem fakt rád že ti nic není..." zalhal a políbil ji na tvář. "Ah.. ne.. jsem v pořádku.. opravdu.." odpověděla Iris zmateně. Celé jí to přišlo nějaké zvláštní..

Už prostě nechci

"Omlouvám se.. já to prostě už necítím.." řekl Tris a pohlédl na Nicka, který seděl tiše vedle něj se skloněnou hlavou. "Já nevím co na to říct, Miluju tě, co víc po mně chceš...?" řekl tiše chlapec v kšiltovce, "Nicku mrzí mně to.." chtěl ho pohladit po zádech Tris, měl nutkání ho utišit, ale Nick ucuknul, zvedl se ze sedačky a začal nervózně pochodovat po bytě, "Máš někoho jiného žejo?! Ten kluk z posilovny?" začal zvyšovat hlas, "Ten s tím nemá nic společného, jsem přátelé, jen mi pomohl uvědomit si, že už nemám nic společného s tebou.. " řekl Tris frustrovaně a zavrtěl hlavou, cítil jak se mu začíná vařit krev v žilách, nesnášel když z něj Nick dělal toho špatného, "Já to nechápu.." rozhodil rukama blonďák, "Já už tě prostě nechci! Chci někoho koho baví stejné věci jako mně.." začal se rozčilovat Tris, "Dyť já se snažim, nejsem sportovní typ, tak sorry, ale jinak nic společného nemáme!?" přerušil ho Nick, "Ale já to potřebuju s někým sdílet, chápeš? Stalo se to mojí vášní a tebe to nezajímá!" vykřikl Tristan vyčítavě, pak si uvědomil že zas vypěnil a zklidnil se, "Nicku já.." odvrátil se a skryl se v kapuce své zelené mikiny, "Nechme toho." řekl druhý chlapec opět tiše, "Už to pozoruju nějakou dobu že se mi vzdaluješ, asi to bylo nevyhnutelný.." pokrčil rameny poraženě. Ani jeden nevěděl co říct, Nick se tedy otočil a odešel kvapně z bytu, Tris tam chvilku stál, měl palčivý pocit že by ho neměl nechat takhle odejít, takhle to ukončit nechtěl, ale říct někomu že ho už nemiluješ je zatraceně těžké. Jeho cholerická povaha to zase zvorala. Vyběhl za Nickem, ale chlapec už byl z dohledu. "Do háje.." opřel se o zábradlí a začal si frustrovaně třít čelo, druhou ruku zatnul v pěst. Myšlenky se mu začínaly stáčet k balíčku drog, které měl ještě schované v krabici pod postelí. "Ne tohle nesmíš.." zavrtěl hlavou nervózně a vytáhl z kapsy telefon, "Robe? Potřeboval bych se nějak vybít... jo, nebylo to dobrý.. počkej, co se stalo? Zníš nějak divně. Dobře.. myslíš že to dáme? Ok nemám nic proti.. tak ráno.. čau."...  

Hora klidu

"Ty jsi fakt šílenec..! Ale je to skvělý!" zavyl nadšeně Tristan když ho zasypal sněhový poprašek, zatímco visel z útesu. Vyrazili ráno. Brzy ráno. Slunce ještě spalo a hora byla zahalená ve tmě. Když zdolali první převis začínalo se rozednívat, moc spolu nemluvili, každý měl v hlavě jiné myšlenky, jiné starosti.. Zdolat Mt. Komorebi bylo nebezpečné a náročné, stačilo jedno uklouznutí a mohlo to skončit hodně špatně, Tristan se ale v přítomnosti čaroděje nebál a Robin si možnou chybu ani nepřipouštěl. "Iris to ví, kam ses vydal?" zeptal se Tristan, když odpočívali, Robin jen zavrtěl hlavou, "Sakra, jestli se ti něco stane takhle před svatbou, tak mi to nikdy neodpustí.." pohlédl na něj znepokojeně, ale s posměšným úšklebkem Tristan, "Nic se mi nestane a tobě taky ne, neboj se." uklidnil ho Robin a pokračovali dál. Lezl rychle, noha, ruka, přitáhnout se, noha, ruka.. soustředil se na každý pohyb a snažil se vyčistit si hlavu, ale nešlo to, to co udělal ho pálilo hluboko v hrudi, pořád viděl Iris svíjet se v bolestech po zásahu temné magie. Šplhali několik hodin a počasí jim naštěstí přálo, sněhová bouře by v těchto výškách znamenala velký problém. "To je..? To už je vrchol?" hekal Tristan, když už se před nimi netyčila žádná další kamenná stěna, "Vypadá to tak!" řekl s úsměvem Robin. "Nikdy jsem nic takovýho neviděl.." vydechl Tris nevěřícně a oba se nechávali unést bílým oceánem, který je nyní obklopoval. Bylo to místo naprostého klidu, ticho, čerstvý vzduch, mráz a kolem oblaka, ze kterých sem tam vykukovaly vršky nižších hor. "Přesně tohle jsem potřeboval Robe, díky! Mám pocit že bych mohl lítat!" radoval se Tristan a skočil nadšeně na Robina, oba se smáli, "To jsem rád." řekl čaroděj a na malou chvíli se cítil také dobře, ale nestačilo to. Obočí se mu svraštilo a šťastný výraz z tváře opět zmizel. Nestačilo to...  

Příprava nevěsty

"Začínám být nervózní.. máme prstýnky? Nechybí něco?" začínala plašit Iris, "Uklidni se, máme všechno." řekla Ruby klidným hlasem, "Sundej už ten hadr, musím tě učesat.." nakázala jí Ellie, Iris na její pokyn rozpustila vlasy, které kvůli make-upu stáhla ručníkem "Je to tvoje teto, dělej co umíš." posadila se vzorně čelem k zrcadlu. "Už jsi jim řekl o té farmě tati?" zeptala se Luna Eliota, "O jaké farmě?" zeptala se Iris zmateně, "Já eh.. rozhodl jsem se že se odstěhuju na venkov.." přiznal barvu Eliot, "Bratře, ty jsi se snad úplně zbláznil!?" otočila se k němu Ellie, "Přeskočilo ti dědku? Co tam budeš dělat?" dodala káravě. "Mně už to město nebaví, je tam moc ruch, spěch.. už chci někam do klidu, no! Navíc znáš mně, už jsem na jednom místě moc dlouho.." pokrčil rameny a nahodil nevinný výraz, "Tati ty jsi blázen! Pak mi musíš ukázat kam! Doufám že to není daleko.." smála se Iris, "Ovšem.. mělo to být překvapení, ale to by někdo musel umět držet jazyk za zuby.." pohlédl vyčítavě na Lunu, "Hups." sepjala rty dívka. Ellie ještě při česání neteře utrousila pár poznámek o bratrově rozumu a jejich vzájemné pošťuchování docela uvolnilo atmosféru. Když byla učesaná, zbývalo jen obléct bílé šaty. "Jsi tak nádherná princezno.. maminka by teď byla pyšná. Jsi jí tolik podobná.." řekl Eliot a snažil se udržet slzy v očích, ale oči se mu leskly jako vodní hladina, Luna měla taky co dělat aby je udržela, protože díky svým schopnostem cítila emoce svého táty. "Děkuju tati, taky bych si přála, aby tu dneska byla." řekla Iris a pousmála se, "Snad vyjde vše jak má.." dodala tišeji..

Příprava ženicha

"Klid ještě máš čas." řekl Adrian, když viděl jak se jeho bratrovi klepou ruce, Robin pokýval hlavou a snažil se uklidnit, protože knoflík od kalhot mu už po třetí vyklouzl z prstů. "Jsi nervózní?" zeptal se Tristan rozvalený na gauči a natáhl se po skleničce vody na stolku vedle něj, "Trošku..?" pousmál se Robin, "Chystám se vzít si lásku svýho života za ženu.. trošku nervózní jsem.." řekl ironicky a pak se zamračil, protože mu opět vyklouzl knoflíček od košile. "No vida, už začíná vypadat jako fešák.." řekl spokojeně Adrian, když si Robin zakasal košili do kalhot a zapínal manžetové knoflíčky na rukávech, "Jono, ségra tam omdlí až tě uvidí.." zavtipkoval Tristan, "Spíš se obávám že to bude naopak." přiznal Robin s úsměvem a navlékl sako, "Ukaž.." přistoupil Ade, aby bratrovi pomohl zavázat motýlka, "Tak a je to.." poodstoupil, "Díky, můžu takhle jít?" zeptal se jich Robin, "Určitě jo." pokýval hlavou Tristan, "Můj malej bráška se žení, to je šílený.." zavrtěl hlavou s úsměvem Adrian, "Kéž by se toho naši dožili." řekl a objal ho, "Kéž by.." řekl Robin a poplácal bratra po zádech. Byl čas, svatba měla co nevidět začít...  

Dokud nás nerozdělí...

Nevěsta s otcem v doprovodu houslových tónů vstoupili do sálu. V místnosti se rozhostilo ticho, všichni stáli a se zatajeným dechem sledovali nádhernou nevěstu proplouvající ve sněhově bílých šatech uličkou. Působila jako labuť na jezeře, křehká a půvabná. Robin se usmíval a měl na krajíčku, Adrian, jeho svědek stojící za ním, ho poplácal po rameni a nevěřícně vrtěl hlavou nad krásou jeho nevěsty. Sál byl plný, dorazila rodina, přátelé, nebo známí, kteří o to stáli. Ze Sulani dokonce na ten den přiletěla Irisina kamarádka Cleo, se kterou byla celé ty roky v kontaktu. "Podívej, maminka jde.." upozornila Ellie Harryho, kterého hlídala, dokud Eliot nepředal nevěstu a svého milovaného vnuka si od ní nevzal. "Vypadáš nádherně." špitl Robin, když stála Iris po jeho boku, "Ty také." odpověděla s úsměvem, též šeptem. "Sešli jsme se tu dnes, abychom spojili životy těchto dvou úžasných lidí.." začal oddávající odříkávat připravenou řeč. Všichni se posadili a sledovali obřad, někteří se usmívali, jiní už lovili kapesníčky a troubili. Mladý pár zářil štěstím a láska naplnila celou místnost. V tu chvíli se zdálo, že je nemůže už nic rozdělit, opak byl ale pravdou a mělo k tomu dojít dřív, než by si kdokoliv z přítomných kdy pomyslel..  

Zábava a starosti

Po obřadu a gratulacích se přešlo na hostinu. Byla bohatá, hosté si mohli vybírat z bohatého rautového stolu plného dobrot, pití teklo proudem a čokoládová fontána byla lákavým místo pro zakončení maratonu obžerství. Na tanečním parketu se vyřádili hlavně ti nejmenší, Daniel s Bellou obřad prospali a teď byli plní energie, kterou náležitě využívali. Po novomanželském tanci byl konečně prostor popovídat si se všemi hosty, každý chtěl novomanžele pro sebe a oba byli vytížení. Tehdy začaly problémy. Jak už to tak bývá, na svatbách se hodně pije a opilí simíci bývají hluční a Robinovi to začalo brnkat na nervy. Bavil se zrovna se svým bratrem a kvůli simíkům na baru občas neslyšeli co ten druhý říká, Adrian to vzal s úsměvem, byla to přeci jen oslava, patřilo to k tomu, ale Robin nemohl, stačilo mu teď málo a i přes všechnu tu radost, to v něm zase začalo pomalu doutnat. Když do něj jeden ze simíků pak ještě nechtěně strčil, už se neudržel." Hele nemohli by jste se sakra trochu zklidnit?!" vyjel na jednoho z nich a ze vzteky sevřené pěsti se začalo prodírat ven to, co se snažil skrývat uvnitř..  

Problémy

Morgyn viděl co se děje a okamžitě zakročil, "Blakeu! Ovládej se!" odstrčil Robina od nařknutého muže z baru, "Jo Robe, co vyvádíš?" pomohl mu Adrian a popadl bratra za paži, "Nechte mně být.." cukal s sebou Robin. "Co se to tady děje?" zeptala se Iris kamarádek, "Neboj, kluci jen přebrali o nic nejde.." uklidňovala ji Cleo, "Robine..?" pohlédla překvapeně na svého muže, tohle mu nebylo vůbec podobné a šokovalo jí to. "Jen se trochu nadýchá vzduchu a bude v pohodě Iris.." uklidňoval ji Adrian zatímco s Morgynem táhl bratr z místnosti pryč, "Půjdu se převléct a pak si o tom promluvíme!" křikla za nimi rozladěná nevěsta. "Muži.." vrtěla hlavou Luna nechápavě, ale překvapeně zamrkala, když ucítila Robinovi emoce, ten vztek byl tak silný, až se zachvěla. Dovedli Robina zpátky do pánské šatny, "Řekl jsem, že mi nic není! Ten idiot do mně prostě strčil a vy ho ještě bráníte! Měl bych ho srovnat!" rozčiloval se ženich a jeho vztek gradoval. "Morgyne!! Proboha podívej se na ty jeho oči!" hleděl na bratra zděšeně Ade, "Robe to nejsi ty!" třásl s ním, ale Robin ho nevnímal, byl už někde jinde, "Ustup!" křikl Morgyn, na nic nečekal, zamumlal zaklínadlo a jedním prudkým pohybem ruky Robina poslal do říše spánku, "Musíme ho dostat na Dalaran. Hned!" řekl nekompromisně, "Ale.. dyť má svatbu! Co Iris...?" chytal se za hlavu Adrian, "Chceš aby tady někomu ublížil? Nebo sobě?" pohlédl na něj vážně Morgyn, "Ne.." hleděl na bratra nešťastně Ade, "Tak mi pomoz." položil mu ruku na rameno čaroděj. Adrian přikývl..  

Vzpomínky

"Jsem fakt rád že jsi přišel, i když tu v podstatě nikoho neznáš.." bavil se Tris se svým doprovodem, když přišla převléknutá Iris , "Trisi? Pardon že ruším, neviděl jsi Robina?" přistoupila k dvojici, "A my se ještě asi neznáme.." usmála se vlídně na druhého chlapce, "Moc mně těší, Adam." představil se, "Já ti ani nevím hele, neviděl jsem ho od té příhodu u baru.." zamyslel se Tristan a rozhlédl se po místnosti, "Iris.." poklepala jí na rameno Ruby a odtáhla ji od dvojice, "Všichni tři jsou pryč, Morgyn, Robin i Adrian.. na telefonu jsou nedostupní.." pokrčila rameny Ruby zoufale, Iris svěsila hlavu, "On prostě zmizí uprostřed vlastní svatby! Chová se divně, už jakou dobu, je odtažitý, uzavřený, naštvaný a nedokáže mi říct co se děje a pak se tu skoro popere a zmizí, aniž by něco řekl?!" byla naštvaná, všechno to v sobě ukládala už nějakou dobu a dnes to byla poslední kapka, "Mám toho dost, ale dnešek si užijeme, táta si vzal Harryho, jdeme pít?" pohlédla na kamarádku, "Bohužel, tím že Adrian zmizel, mám na krku obě děti, já to s tebou dneska nepotáhnu zlato, mrzí mně to.." povzdechla si Ruby, "Jasně, to chápu.." pousmála se Iris zklamaně a šla na bar sama. "Idiot, to snad nemyslí vážně.." mručela naštvaně zatímco čekala na drink, "Trable v ráji?" zeptala se Cleo, která si taky přišla pro skleničku, "To je bohužel slabé slovo momentálně." odfrkla Iris, "Jak se ti u nás vůbec líbí?" zeptala se opálené dívky, "Je tu strašná zima!!" zasmála se Cleo a Iris také, "No je pravda že na Sulani jsou jiné teploty! Ach bože jak mně to tam občas chybí.." zavřela oči a představila si pláž, moře a a smažící slunce. Zbytek večera Iris strávila popíjením s Cleo a jejím kamarádem, společně vzpomínaly na časy strávené čištěním pláží a poflakováním se po ostrově. "Opatrně s tím pitím holka.." zasmála se April, když procházela kolem motající se dívky. "Nic mi není!" zahlásila vysmátá blondýnka. Kolem půlnoci jí napadl šílený nápad..  

Noční návštěva

Šustění palmových listů a jemné šplouchání vln, které omývaly pobřeží, byly jediné zvuky, které narušovaly ticho nočního Sulani, brzy je ale přehlušil intenzivní smích vysmáté blondýnky, "No to mně podrž! Ono to fungovalo!" smála se jako praštěná po úspěšném přenosu. Od porodu Harryho se přenášet bála, ale omámená alkoholem nepřemýšlela nad tím, co by se mohlo stát a prostě to zkusila. Zavřela oči a nadechla se toho opojného mořského vzduchu, "Aaach.." vydechla s úsměvem a zatočila se, "Ne tohle mi vadí.." zavrtěla hlavou a zula si boty, písek byl ještě příjemně teplý, když do něj zabořila chodidla, "To je ono." zavrněla spokojeně. Její pohled padl na chatu, kterou důvěrně znala, uculila se jak malé dítě, vydala se k ní a zaklepala na dveře, na tváři stále ten rozverný úsměv. "Kdo otravuje takhle večer.." zaslechla mručení zevnitř a snažila se zadržet smích. Když Reef otevřel dveře, spadla mu čelist a oněměl. "Překvapení!" zapózovala blondýnka po chvilce ticha. "IIris..?" hleděl na ni stále šokovaně, "Já jsem usnul a tohle se mi zdá..?!" zmohl se na celou větu a stále si nevěřícně prohlížel krásnou ženu v bílých šatech, která se o půlnoci zjevila na jeho prahu. Blondýnka se široce usmála, "Můžu jít dál?" zeptala se, Reef jen poodstoupil a sledoval jak mu vplula do bytu, lehce cestou zavrávorala. "Ty jsi opilá?" zeptal se s úsměvem a přimhouřenýma očima, "Jen trošku.." zalhala, "A řekneš mi co tu děláš?" pohlédl na ní s obavou, jakoby se bál, že každou chvílí zase zmizí. "Mám docela mizerný den, chtěla jsem tomu utéct.." pokrčila rameny a nervózně si za zády promnula ruku, "Vadí ti že jsem tu? Můžu zase odejít jestli.." pokynula směrem ke dveřím, "NE!" vystřelilo ihned z Reefa, "Ne.." zopakoval klidněji s úsměvem, "..zůstaň prosím.." Iris se šťastně usmála..  

Okamžik

Doporučená hudba ke čtení - Sia - Helium

https://www.youtube.com/watch?v=t94vmNGDXds

Když překonal počáteční překvapení, přitáhl si ji do obětí, "Chyběla jsi mi, nečekal jsem že.. že se ještě uvidíme." přiznal, "Já taky ne, nevěděla jsem jestli to zvládnu.." přiznala. To obětí bylo přesně to, co posledních pár hodin potřebovala, jeho horká hruď jí příjemně hřála a uklidňovala. "Máš tu něco k pití?" zeptala se když ji pustil, "Nemáš dost?" zeptal se pobaveně a šel se podívat do kuchyně, Iris jen zavrtěla hlavou, "Mám fakt trošku blbý večer.." opřela se o linku a na chvíli se zamračila, cítila se ublížená a naštvaná, příprava svatby jí zabrala neuvěřitelné množství času a úsilí a on prostě zmizel beze slova, měla by se o něj bát? Možná, ale byla si naprosto jistá, že jí něco tajil už dlouho a vzhledem k tomu že zmizel i Morgyn a Adrian, vytušila že se to týká magie a byla spíš naštvaná a zklamaná. Proč jí něco neřekl? Proč jí to neřekl už dávno? Otřepala se a tyhle pocity zase pohřbila když Reef zacinkal láhvemi, "Na co máš chuť?" usmál se. Posadili se na mole za domem jako to dělávali dřív, povídali si dlouho do rána a popíjeli. I pod hladinou oceánu byl slyšet jejich spokojený smích. Vzpomínali na chvíle dávno minulé a tehdy se to začínalo zvrtávat. Otevíralo to dveře k pocitům, které dlouhou dobu spaly, hibernovaly a čekaly na svou příležitost, opět se probudit v plné síle. Nenápadné náznaky, letmé dotyky, pohledy.. pomalu se přibližovali, Iris se natáhla pro láhev, ale už se navrátila na své místo, posadila se přímo před ním a hleděla mu do očí, Reef na ni jen zamilovaně hleděl, dotkla se jeho tváře, "Ty vousy ti sluší.." usmála se. Svět kolem přestal existovat, co bylo, co bude, nic z toho nehrálo roli, byla jen přítomnost, okamžik...  

Touha

Doporučená hudba ke čtení - 50 shades of Gray - Crazy in Love

https://www.youtube.com/watch?v=fO4OkwNEid0

První polibek byl pomalý, opatrný, druhý nabral na intenzitě, byl vášnivý, procítěný a když Iris rozepla knoflíky na Reefově košili, už nebylo cesty zpět. Opojení alkoholem jen umocňovalo celý zážitek, oba byli uvolnění, zábrany dávno opadly a hlava fungovala jen tak na půl. Touha, chtíč, city které nikdy docela nezmizely, to bylo palivo, které nastartovalo běh událostí. Vzal ji do náručí a odnesl dovnitř, něžně ji posadil na postel, kde pokračovali v dotycích a líbání. Po chvíli se Iris postavila a rozvázala si šaty, které následně lehce sklouzly z jejího těla na zem, Reef ji v úžasu pozoroval, přistoupila k němu, chytila ho za čelist a panovačně políbila, popadl ji a jedním rychlým pohybem si s ní vyměnil pozici, teď byla ona dole a on na ní, podvolila se, nohama ho objala kolem pasu. Postupně líbal každý kousek jejího těla a svlékal krajkové prádlo. Když byla připravená, popadl ji do náruče a jejich těla se spojila v jedno, jeho pevné paže jí držely a Iris zarývala nehty do jeho svalnatého těla, které se teď rytmicky pohybovalo s tím jejím. Tempo gradovalo a vzrušení vrcholilo, z obou tekl pot, ale pokračovali dál. "Och!" vydechla blondýnka ukojeně a zavřela oči, její protějšek vyvrcholil chvíli před ní. Zastavili a svalili se udýchaní na postel. Z venku dovnitř táhl příjemný vánek, který byl jako pohlazení pro jejich rozpálená těla. Únava a alkohol je okamžitě zmohly a dvojice rychle usnula...

Kruté ráno

Následující ráno bylo jedno z nejhorších v jejím životě. Když se probudila, oblékla si prádlo které se válelo po posteli, vlasy stáhla do gumičky, kterou našla v šuplíku nočního stolku a posadila se. Ostrý střep v hlavě jí střídavě píchal do spánků. Ohlédla se na svého nahého společníka, který stále spal a dávala si dohromady vzpomínky z předešlé noci. Bylo jí zle. Strašně zle. Z alkoholu, ze sebe.. Začala se třást a slzy jí tekly po tvářích. Sebrala ze země své šaty a vyšla z ložnice. Nohy se jí podlomily a Iris se sesypala jako domeček z karet. Zhluboka dýchala přestože hrudník se jí úzkostí stahoval. Snažila se dojít do koupelny, kde si umyla zbytek rozmazaného make-upu a napila se. Cítila se odporně, tělo ulepené od zaschlého potu, mastné vlasy, pachuť v ústech a žaludek v křeči. Zaraženě hleděla do zrcadla, "Jak jsi mohla.." špitla tiše, pak se opět rozplakala.. odvrátila se, nemohla se na sebe dívat. Rozklepanou rukou si promnula spánky. Když vyšla ven, Reef už tam stál oblečený, "Iris.." řekl nešťastně, viděl jak zničená je, "Jak jsme to mohli udělat.." řekl zajíkajíce se slzami. "Promiň mi to, měl jsem se ovládat.." snažil se jí utišit, "TY?" pohlédla na něj, "Já za tebou přišla! Věděla jsem že ke mně pořád něco cítíš a stejně jsem přišla... já nechápu, já... co jsem si myslela?!" kroutila hlavou a přes slzy neviděla. Reef ji objal, nenapadala ho v tu chvíli žádná slova útěchy. "Musím jít.. musím najít Robina a.. vysvětlit mu.." třásla se a zhluboka dýchala, "Já budu asi zvracet.." polkla, bála se, moc se bála...

Prázdno

Když se přenesla domů, bylo tam ticho. Nepříjemné, svíravé ticho. V ložnici nikdo nespal, postel byla netknutá, dokonale ustlaná, Robin domů vůbec nepřišel. Na telefonu byl stále nedostupný, začínala mít opravdu strach. Nevěděla co si počít, bloumala po domě jako pytlíček neštěstí. Osprchovala se, doufala že jí to probudí, ale špína předešlé noci nešla smýt tak snadno. Tělo bylo čisté, ale duše zůstala pošpiněná. Zabalila se do ručníku a znovu se rozplakala, ubližovali těm na kterých jí záleželo. Ublížila i Reefovi, jak se asi musel cítit když odešla, vzpomněla si na jeho šťastný výraz, když ji předešlý večer spatřil ve dveřích, zase se jí udělalo nevolno. A Robin? Jak mu tohle vysvětlí? A jde to vůbec? Zničí ho to.. Oblékla se a sešla do obýváku kde se schoulila do klubíčka na gauči. Přemýšlela nad všemi možnými tragickými scénáři toho, jak bude vypadat rozhovor který s Robinem povede a o tom co se mu asi tak mohlo stát. Pak to mučivé ticho konečně narušilo odemykání dveří a dovnitř vběhl Robin s Adrianem. Dívka se postavila a umučeně se dívala na svého muže, ulevilo se jí, že je v pořádku. "Iris.." řekl sklesle Robin, když viděl její výraz. "Já počkám venku, máte si co říct.." špitl Adrian, sklopil oči a odešel z místnosti. Robin k ní přistoupil blíž a chytil ji za ruce, "Iris já se omlouvám, strašně se omlouvám.." začal, "Robe já to zkazila.." pokračovala ubrečená Iris, "Měl jsem ti to říct už mnohem dřív, ale nevěděl jsem..jak.." pokračoval svoji řeč Robin, "Strašně mně to mrzí! Nevím co jsem si myslela.." zavřela oči Iris, mluvili jeden přes druhého. "Hej! Heeej pojď sem, co to povídáš..?" objal jí konejšivě. Iris se opřela o jeho rameno a její slzy dopadaly na jeho rameno..  

Robine!

"Robe já..." polkla Iris, hlava se jí motala, únavou, stresem, napětím.. ale nedostala příležitost dokončit větu, "Aaaah.." zachvěl se Robin a padl na kolena, tvář si skryl do dlaní, "Robine!?" zděsila se Iris a klekla si vedle něj, "Už nemáme moc času.. vrací se to.." pohlédl na ni nešťastně. Iris leknutím zalapala po dechu, "Panebože tvoje oči!", "Já vím.. já vím.." zavrtěl hlavou Robin, "..Morgyn mi dal lektvar na potlačení příznaků, ale už přestává působit.." třásl se Robin, "..příznaků čeho??" zeptala se vystrašeně, "Adrian ti všechno vysvětlí, já- aah.. já budu muset na chvíli zmizet víš?.. nechci vám ublížit.. nevím kdy se vrátím.. nebo... jestli..." říct ta slova ho bolelo víc, než kdyby do něj někdo zabodával rozžhavené kopí. "Jestli?" po Irisině tváři se kutálely desítky slz, vůbec nechápala co se děje a zděšeně na Robina hleděla. "Prosím řekni Harrymu že ho miluju.." chytil ji náhle, ale naléhavě za rameno a pohlédl jí do očí, pak se křečovitě zvedl na nohy a ve spěchu vyběhl z domu. "Co... Robe?" třásla se dívka na zemi, "Robine!!" probrala se ze šoku a vyběhla za ním ven, cestou zakopla protože ji ochablé končetiny neposlouchaly, "ROBINE!!" zakřičela z plných plic, ale její muž už nikde nebyl, zhroutila se do klubíčka, žaludek se stáhl do malé kuličky úzkosti. "Iris.." přišel k ní Adrian. "Kde je?" zeptala se uplakaná blondýnka, "Já nevím, chvíli jsem za ním běžel ale v uličce se přenesl pryč." přiznal sklesle. "Ach bože.." padla na kolena do sněhu. "Pojď sem.." objal ji Adrian konejšivě, "Neboj se, najdeme ho, dostaneme ho z toho." hladil ji po zádech. "Já to nechápu Ade.. vůbec nic nechápu.." zalykala se, byla na pokraji zhroucení. "Pojď dovnitř, všechno ti vysvětlím." pomohl jí vstát Adrian a dovedl ji dovnitř, kde jí pověděl všechno. Všechno ode dne, kdy ji zachránili z té prokleté stodoly..